5. - 11. června 2006
Slovo „medaile" se tady mezi námi vyslovovalo již několikrát. Nejprve když jsme jako hosté přihlíželi slavnostním nástupům u příležitosti předávání medailí NATO příslušníkům jiných kontingentů a konečně i poté, když jsme dvakrát ušli více než dvacet pět kilometrů při „Dánských pochodech.“
Tento týden se ale mezi vojáky českého kontingentu již mluvilo o medailích zcela konkrétně, a to o medailích „NATO Non arcticle 5“, za službu v mnohonárodních mírových silách KFOR. Ve čtvrtek 8. června na české základně Šajkovac za přítomnosti velitele mírových sil KFOR generála Giuseppe Valotta, velitele společných sil AČR generálmajora Josefa Sedláka, starosty města Příbrami Ivana Fuksy, místostarosty Ivana Šedivého a samozřejmě velitele 8. kontingentu plukovníka Miroslava Hlaváče, jsme byli dekorováni jako jeden muž právě touto medailí. Nástup byl pro nás tím oficiálním slavnostním momentem, který po více jak pěti měsících naší služby v Kosovu ocenil společnou práci, naši snahu a odhodlání pomoci místnímu obyvatelstvu znovu žít normální život.
Tou neoficiální odměnou za naší odvedenou práci byly dva koncerty skupiny Kabát. První koncert se konal ve stejný den jako slavnostní ceremoniál. Všichni, kdo mohli a nebyli pracovně vytíženi, jeli na malou a nenápadnou základnu s obrovskou, ba přímo koncertní halou, na českou základnu Gazala Lines. S nealkoholickým pivem v levé ruce a s pravou rukou vysoko nad hlavou jsme všichni skákali do rytmu nejznámějších hitů od Kabátu. Co víc bychom si mohli přát na konci takového skvělého dne. Shodli jsme se, že jsme se všichni na moment ocitli úplně někde jinde, někde doma. V pauzách mezi písničkami jsme přemýšleli nad tím, co si asi místní lidé myslí o naší kultovní kapele, když se přítahováni hudbou zvědavě srocovali okolo plotu základny.
Druhý koncert se konal o den později na velitelství uskupení Střed, na základně Camp Ville. Zúčastnila se ho druhá část kontingentu, která byla ve službě den před tím. Plakáty, které vábily všechny vojáky z okolních základen, aby poznali tu správnou českou kapelu, přilákal opravdu hodně vojáků a tak na místním klubu nebylo v osm hodin skoro k hnutí. Přes počáteční problémy s elektřinou byl koncert svou atmosférou snad ještě lepší než ten na základně Gazala Lines. Stejně jako my si koncertu naplno užívali i Finové, Irové a Švédové, a i když nerozuměli ani slovo, zpívali tak jako my. A co na to Kabáti? Ze začátku byli překvapeni naším nealkoholickým pivem a přítomností žen mezi vojáky, ale brzy se rozkoukali a rozjeli to jak sluší a patří na správné rokery. Byli skvělí. Díky!
por. Magdalena Dvořáková
