12. - 18. června 2006
Všichni si začínáme opět zvykat na čtyřicetistupňová vedra, která začala tento týden. Po několika týdnech celkem chladného léta, kdy jsme všichni začali „blednout“ a zapomínat na pitný režim, jsme si znova uvědomili, že jsme na jihu Evropy a k tomu ještě na Balkáně.
Náhlá změna počasí přišla tak akorát. Naše rutina se pomalu, ale jistě mění v tolik obávaný stereotyp, který je zde pouze zdánlivý a proto tak pro nás nebezpečný. Nikdy si zde nemůžeme být ničím jisti. Na to se snažíme myslet neustále. Přesto jsou za námi dny, které jsou si až nápadně moc podobné. Na svých patrolách se vojáci již bez rozpaků zdraví se všemi lidmi, které potkají. Už je totiž znají a i jejich životní příběhy. S celkem obstojnou albánštinou či srbštinou se ptají jednoduchými frázemi, co je u nich nového.
Řidiči znají každý centimetr kosovských silnic a umně kličkují mezi dírami na cestách. Kde jsou ty časy, kdy jsme si nedovolili na ně za jízdy promluvit, aby se mohli plně soustředit na ten dokonalý dopravní chaos, co tady vládne.
Cvičení a operace se připravují jak na běžícím pásu. Jazyková bariéra? Už dávno nevíme, co to je. V jídelnách už nečteme jídelní lístky s denní nabídkou. Podle dne v týdnu už víme, co bude na výběr. Jediné, co nás může skutečně ještě vyvést z míry, jsou věci, právě jako počasí, které nemůžeme ovlivnit. Stejně tak nevyzpytatelné jako Kosovo a jeho lidé.
Tento týden místním dětem skočil školní rok a začaly letní prázdniny. Tím jsme ukončili i náš výukový program o minovém nebezpečí ve školách v prostoru odpovědnosti uskupení Střed. Program měl za úkol vysvětlit dětem, ještě než si začnou bezstarostně hrát v přírodě, co to jsou miny a jak vypadají. Zároveň je poučit o tom, jak se chovat v případě, že je najdou. Naše informativní výuka se setkala s velkou odezvou, jak od ředitelů škol a učitelů, tak hlavně od dětí. Ty kladly neuvěřitelné otázky, počínaje technickými dotazy až po vyptávání se na akční filmy. Naši pyrotechnici byli ale dobře připraveni a dokázali vždy odpovědět na všechny otázky zvědavých dětí.
por. Magdalena Dvořáková
