30. 1. – 5. 2. 2006
Máme za sebou třetí týden v operaci mírových sil v Kosovu a lze říci, že se již dostáváme do plynulého každodenního rytmu života a úkolů nejen na velitelství uskupení Střed, ale také na české základně v Šajkovaci i ve vlastním prostoru odpovědnosti našich vojáků.
Velitel čety, příslušník mnohonárodního štábu, kuchařka nebo voják na hlídce či patrole, všichni již své denní povinnosti plníme naplno se zdánlivou „rutinou profesionálů“. O opravdové rutině je však těžké po pouhých třech týdnech v misi hovořit. Pouze jsme se již naučili tady společně žít a pracovat.
Příkladem zdánlivě jednotvárného programu mohou být pravidelné hlídky a patroly našich vojáků na administrativní hranici se Srbskem a Černou Horou. Každý den se k administrativní hranici vydávají nejméně čtyři patroly - ranní, odpolední, večerní a noční. Ale vojáci si na stereotyp nestěžují. Obeznamují se s terénem, získávají rutinu a jsou si tedy i jistější. Vědí, který úsek trasy je nebezpečný, které domy jsou obydlené a které ne, kde se pohybují smečky zdivočilých psů. Díky tomu se plně soustředí a jsou více připraveni na nepředvídatelné situace, které mohou nastat. Nikdy totiž neví, jaké skutečně bude počasí, jaké budou cesty a s čím se v průběhu patroly mohou setkat.
V pondělí 30. ledna skupina vojensko-civilní spolupráce (CIMIC) vyrazila s humanitární pomocí těm nejchudším do jedné malé vesničky u Prištiny. Vezli s sebou základní potraviny, zimní oblečení a přikrývky. Při pohledu na špinavé děti, unavené ženy a vyhublé muže, se svíralo hrdlo. Ale hned se zase trochu uleví. To když jsme viděli radost v očích dětí, které dostaly hračku a když otec početné rodiny, který právě získal sadu nového nářadí, vám na znamení díků vděčně potřese rukou.
Pokračuje i oprava hlavní komunikace, která spojuje správní středisko Prištinu s hlavním městem Makedonie Skopje. Je to velmi důležitá spojnice, která je v současné době částečně zablokovaná rozsáhlým sesuvem půdy a kamení z nezpevněného příkrého svahu. Na jejím zprovoznění se podílejí i vojáci KFOR. Ti nasadili těžkou ženijní techniku a nákladní vozidla. Ani zde nechybí naši vojáci. Dokud komunikace nebude opět v provozu, musí místní obyvatelé a vlastně i my, jezdit po protějším svahu údolí. Po cestě, která je zablácená a nezpevněná a která spíše připomíná stezku pro náročnou pěší turistiku. Tyto práce ve svahu nad silnicí jsou velmi nebezpečné a s obdivem pozorujeme odpovědnou a precizní práci našich vojáků.
por. Magdalena Dvořáková
