Už v roce 1935 přišel dr. A. H. Taylor z washingtonské Research Laboratory s návrhem na rádiový „průzkum“ Měsíce. Měl v plánu vyslat k němu soustředěný úzký kužel rozhlasových vln, které by po odrazu zachytil citlivým přijímačem. Pokusy s krátkovlnným vysíláním však nebyly úspěšné kvůli vrstvě ionosféry, obklopující naši Zemi ve výškách mezi 60 až 500 km. Krátkovlnné signály ionosférou téměř neprocházejí a většina se jich odráží zpět. Proto nemohly být Taylorovy pokusy úspěšné. Na obrázku je článek z technického časopisu, uveřejněný v roce 1935.
Taylorova neuskutečněná myšlenka však zaujala plukovníka Johna H. DeWitta, šéfkonstruktéra Radio Station WSM v Nashville, který si už v roce 1940 napsal: “Pokud vím, zatím se nikomu nepodařilo odeslat přes celou atmosféru rádiový signál a zachytit jeho návrat zpět. Kvůli vlivu ionosféry se budou asi muset používat vyšší frekvence než dosud. Je pravděpodobné, že s frekvencemi nad 40 megahertzů by to mohlo fungovat. Zdá se mi, že by se dalo využít odrazu ultrakrátkých vln od Měsíce. Pokud by se to podařilo, otevřely by se široké možnosti studia horních vrstev atmosféry. Odraz signálů od Měsíce by také mohl umožnit nový způsob komunikace …“
 
Během války se výzkum zastavil, ale ihned po jejím skončení, v září 1945 začal DeWitt organizovat práce na „Projektu Diana“. Jeho výzkumná základna byla umístěna na pobřeží Atlantického oceánu ve státě New Jersey. Teoretické výpočty ukazovaly, že s využitím dostatečně výkonného radaru by se mohl odraz rádiových vln od Měsíce podařit. Průměrná vzdálenost Měsíce je asi 380.000 km, takže odražený rádiový signál by se měl vrátit přibližně za 2,5 sekundy.
 
Experimentátoři DeWittova týmu sestavili z různých součástí armádních radarů vysílač o frekvenci 111,5 MHz. Čtvercová vysílací a přijímací anténa byla v podstatě jen upravená verze radarové antény, používané už začátkem války např. v Pearl Harboru. Byla umístěna na stožáru ve výšce 30 metrů a mohla se otáčet jen ve vodorovné rovině. Pokusy proto probíhaly pouze v době, kdy byl Měsíc těsně nad obzorem, tedy při jeho východu a nebo západu. Po vyslání signálu se anténa připojila na vstup přijímače, který „čekal“ na jeho návrat.
 
Úspěch se dostavil až po několikatýdenních marných pokusech. Poprvé se podařilo zachytit a na radarové obrazovce zaznamenat odraz radarového impulzu 10. ledna 1946 při východu Měsíce. „Projekt Diana“ znamenal začátek radarového průzkumu sluneční soustavy. Na obrázku je monitor se zachyceným odrazem radarového signálu (dne 22. ledna 1946).

---

Úvodní str.

Obsah