| |
-------------------------------------- ZAJÍMAVOSTI --------------------------------------
Odhalená Venuše
Planeta Venuše má podobné rozměry jako naše Země, ale její povrch nemůžeme – na rozdíl třeba od Marsu – pozorovat ani těmi nejvýkonnějšími dalekohledy. Atmosféra planety je tvořena velmi hustými mračny, které trvale zakrývají povrch. Pod mraky vzniká výrazný skleníkový efekt a na planetě proto panuje doslova vražedná teplota přes 400 °C.
Oblačnou pokrývkou však mohou proniknout například mikrovlny. Už od začátku 80. let minulého století směřovaly k Venuši sovětské a americké kosmické sondy, vybavené mj. zařízením pro radarové mapování jejího povrchu. Měření spočívalo v tom, že sonda, obíhající kolem planety, průběžně vysílala k jejímu povrchu úzký radarový paprsek a zaznamenávala jeho odraz. Od vysokých hor se vrátil signál dříve, od hlubokých údolí později. Po mnoha obězích se podařilo z těchto časových rozdílů vytvořit radarový obraz terénu s rozlišením až stometrových detailů.
Venuše, kráter Mona Lisa (radarový snímek ze sondy Magellan)
První radarové snímky Venuše vyslaly na Zemi sovětské kosmické sondy Veněra 15 a 16 už v listopadu roku 1983. Během následujících sedmi měsíců se jim podařilo vytvořit radarovou mapu třetiny povrchu planety. Na detailní radarové zmapování prakticky celého povrchu (kolem 98 %) jsme si museli počkat až do roku 1990, kdy se na oběžnou dráhu kolem Venuše dostala americká sonda Magellan. Na radarových snímcích je ve velkém rozlišení zobrazen terén se všemi výraznými útvary. A nejen to – protože při každém obletu byl povrch zabírán z poněkud odlišného úhlu, podařilo se kombinací záběrů vytvořit i první trojrozměrné snímky vybraných oblastí.
Venuše, trojrozměrný pohled vznikl zpracováním radarových snímků sondy Magellan
Venuše není jedinou planetou, u které byla využita metoda radarového mapování. Například v září 2005 odeslala mezinárodní kosmická sonda Cassini-Huygens k Zemi kvalitní radarové snímky Titanu, jednoho z měsíců planety Saturn. Také jeho povrch je stále zahalen do hustých mraků, ale pomocí radarových mikrovln s frekvencí 13,8 GHz se podařilo „nahlédnout“ pod jejich příkrov.
|
|
