Netopýři jsou jediní létající savci. V němčině se jim proto docela výstižně říká „létající myš“ (Fledermaus). U nás žije 22 druhů netopýrů, většinou jsou masožraví a živí se drobným hmyzem. Netopýři jsou aktivní pouze v noci, za soumraku nebo za svítání. Ve dne se ukrývají v jeskyních, na půdách a v jiných temných prostorách. Tam nehybně visí hlavou dolů a odpočívají. Tato poloha je pro ně výhodná při vzletu: prostě se pustí, roztáhnou křídla a odletí. Přímo ze země by vzlétnout nemohli, protože jejich blanitá křídla jim k tomu nevytvářejí dostatečný vztlak. Při letu však dovedou výborně manévrovat - změnou tvaru křídel mohou bleskurychle měnit směr, kličkovat a spolehlivě uloví i hbitý létající hmyz.
 
Princip noční orientace netopýrů je v podstatě shodný s principem radaru. Při svých nočních lovech se orientují pomocí odrazu ultrazvuku od různých překážek. Tomuto způsobu orientace se říká echolokace (echo = ozvěna, lokace = zjišťování polohy). Netopýři v noci „vidí“ a vyhledávají kořist tak, že vydávají rychle za sebou intenzivní ultrazvukové – tedy pro nás neslyšitelné - „výkřiky“ a citlivým sluchem přijímají odražené signály. Jsou schopni vyhodnotit dobu, která uplyne mezi vyslaným a přijatým signálem a určit vzdálenost a tvar překážek. Dovedou dokonce určit rychlost a směr pohybu případné kořisti: signál, odražený od přibližujícího se hmyzu, má vyšší frekvenci než původní a naopak od vzdalujícího se má frekvenci nižší. Dosah echolokátoru netopýrů je až stovky metrů.
 
Podobně se orientují i některá další zvířata, nejznámější je delfín. Vysílá ve vodě krátké ultrazvukové "výkřiky" a z jejich odrazu rozezná například hejno ryb ve své blízkosti.
Na závěr dvě zajímavosti:

• způsob noční orientace netopýra byl dlouho záhadou a podařilo se ho fyzikálně objasnit teprve v roce 1930
• podobnou metodu (jen s použitím mikrovln místo ultrazvuku) používají při měření rychlosti i dnešní policejní radary!

---

Úvodní str.

Obsah