V mnoha domácnostech se k vaření a ohřívání potravin používá mikrovlnné trouba. Jejím základním prvkem je magnetron, zdroj mikrovlnného záření. Mikrovlny se vedou vlnovodem do prostoru trouby a v něm se rozptýlí. Uvnitř mohou nastat tři případy:

• Na některé látky (sklo, plasty) mikrovlny vůbec nepůsobí a prochází jimi. Z těchto materiálů je nádobí.
• Od kovových stěn trouby a kovové mřížky ve dvířkách se mikrovlny odráží podobně jako světlo.
• V některých látkách (např. voda) se mikrovlny pohlcují a jejich energie se mění na teplo.

Právě pohlcování mikrovln je podstatou vaření v mikrovlnce. Většina potravin obsahuje velké množství vody, která pohlcuje mikrovlnné záření a potravina se rychle zahřívá. Oproti klasickému vaření je zde jeden podstatný rozdíl. V tlakovém hrnci nebo v elektrické troubě se jídlo zahřívá postupně směrem od povrchu dovnitř. V mikrovlnné troubě se potravina prohřívá současně v celém svém objemu.
 
Co se děje s molekulami?
Molekuly vody H₂O tvoří dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. Jejich zvláštností je nesymetrické rozmístění elektrických nábojů – záporný náboj je poblíž atomu kyslíku a kladný na straně vodíkových atomů. Říkáme, že molekuly vody jsou polární. Působením silného elektromagnetického pole (jeho elektrické složky) se začnou molekuly „vrtět“ sem a tam v rytmu změn elektrického pole. Vlnění v mikrovlnné troubě má obrovskou frekvenci 2 450 000 000 Hz (2,45 GHz) a se stejnou frekvencí se rozkmitají i molekuly vody. Přitom na sebe vzájemně naráží a jejich energie se třením mění na teplo.
Pomohla náhoda
Říká se, že náhoda přeje připraveným. První mikrovlnná trouba vznikla v roce 1946 víceméně náhodně: americký technik P. Spencer si při pokusu s magnetronem radaru všiml, že se mu v kapse zahřály bonbony. Začal se o tento jev blíže zajímat, zkoumal působení mikrovln na potraviny a výsledkem jeho pokusů byl patent na vynález mikrovlnné trouby. První mikrovlnka se objevila na americkém trhu už v roce 1947.

---

Úvodní str.

Obsah