Záslužný kříž pro Miladu Horákovou

V pátek 26. října 2007 byla JUDr. Milada Horáková vyznamenána za statečnost Záslužným křížem ministryně obrany I. stupně in memoriam.

Záslužný kříž převzala z rukou ministryně obrany Vlasty Parkanové dcera doktorky Horákové Jana Kánská. Přítomni byli zástupci  Klubu Milady Horákové, náměstci  ministryně obrany a další hosté.

„Smrt doktorky Milady Horákové se bolestně dotkla lidí na celém světě. Tím spíše se musela dotknout vás, paní Jano, když jste přišla o svoji maminku. Vaši bolestnou minulost nelze nijak zmírnit, ale ze srdce bych vám chtěla poděkovat za to, jaká vaše maminka byla,“ pronesla Vlasta Parkanová.

Milada Horáková, jedna z nezapomenutelných osobností a obětí komunistického režimu, přišla na svět 25. prosince 1902 v rodině českého vlastence Čeňka Krále v Praze na Královských Vinohradech. Už jako gymnazistka za první světové války žije ideou svobodného českého státu. Studentům je ale v té době zakázáno účastnit se politického života a její účast na protirakouské demonstraci má za následek vyloučení z gymnázia. Odmaturovat se jí podaří na jiné škole, a to již v době samostatného Československa.

Po promoci na právnické fakultě University Karlovy se chce věnovat sociální péči a vstupuje do Československého červeného kříže a začíná pracovat v Ústředním sociálním úřadu na pražském magistrátě. Zabývá se sociálním postavením žen, usiluje o jejich faktické zrovnoprávnění a vystupuje ve veřejném životě.

Po uzavření Mnichovské dohody a následné okupaci vstupuje Milada Horáková i její manžel ing. Bohuslav Horák, za kterého se provdala v roce 1927, do domácího odboje. Podílí se na vypracování sociálně právních partií budoucí československé ústavy, pomáhá rodinám uvězněných a udržuje kontakty s jednotlivými články odboje. V roce 1940 je i se svým mužem zatčena a zažije tvrdé výslechy a mučení v Petschkově paláci, v Terezíně a v dalších německých věznicích. Všem krutým praktikám nacistů však odolává.

Po osvobození se znovu dává do práce. Pracuje ve vedení národně socialistické strany, je poslankyní za České Budějovice a je zvolena předsedkyní Československé rady žen. Stále se snaží prosadit svoji ideu v oblasti sociální a ženské. Její pojetí se ovšem rozchází s komunistickými názory a stále častěji se s režimem dostává do konfliktu. Po roce 1948 mnoho jejích kolegů emigruje do zahraničí. Milada Horáková se však rozhodne bojovat s komunisty doma. Režim jí ale nezůstává nic dlužen. Je zbavena všech funkcí, je jí zabavována korespondence a bývá sledována. Dne 27. září 1949 je i se svým manželem zatčena a znovu podrobována tvrdým výslechům a mučení v ruzyňské věznici.

Politická situace se v té době přiostřuje, je popraven generál Píka, jsou zatčeny stovky lidí. Politické procesy probíhají pod drobnohledem Sovětského svazu. Než 31. května 1950 začne soudní přelíčení s Miladou Horákovou, je zinscenovaný scénář procesu několikrát měněn. Prokurátoři se předhánějí v nenávistných útocích, avšak proces vybočí z připravených kolejí, když se Miladě Horákové mimo jiné podaří říci: „… trvám na svém přesvědčení, a to proto, že jsem se opírala o stanovisko a informace osob, které mi byly autoritou, a to v prvé řadě o oba presidenty ČSR, T. G. Masaryka a doktora Edvarda Beneše, kteří na mě působili během celého mého života…“

Klement Gottwald se bez ohledu na protesty světových osobností  dne 24. června 1950 podepisuje pod  rozsudek trestu smrti - výsledek vykonstruovaného soudního procesu. Tři dny na to, 27. června ráno v pět hodin a třicet minut, je Milada Horáková v popravčí cele pankrácké věznice popravena.

Dvacátý sedmý červen se v českém kalendáři stal významným dnem – Dnem památky obětí komunistického režimu – dnem, kdy dotlouklo srdce Milady Horákové, jedné z mnoha nevinných obětí komunistické totality.

V roce 1991 udělil president republiky Václav Havel JUDr. Miladě Horákové řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam.

V roce 2006 byla Miladě Horákové udělena americkou Nadací pro vybudování washingtonského památníku obětem komunismu Medaile svobody.