10 otázek pro: podplukovníka doc. MUDr. Romana Prymulu, CSc., PhD., rektora Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové
Při pohledu na hodinky (6.39 hod.) soudím, že přísloví o ranním ptáčeti vám není cizí. Nebo je dnešek výjimkou?
Není. Patřím k lidem, kteří vstávají časně ráno. Zpravidla kolem páté. To proto, abych byl mezi šestou a sedmou hodinou v zaměstnání. Tím pádem jsem spánek omezil na minimum. Je to už můj životní styl.
Vezmu-li v úvahu vaše aktivity v četných tuzemských a zahraničních odborných společnostech, respektive v poradních orgánech, sekcích či komisích, nelze se tomu ani divit. Spíše to evokuje otázku, zda-li jste schopen takovýto záběr vůbec zvládnout?
Upřímně řečeno, dnes se již pohybuji na samé hranici mých časových možností. Pokud bych uvažoval ještě nad dalšími aktivitami, obávám se, že bych je s největší pravděpodobností už nezvládal. K problematice však mám velice blízký vztah, tudíž bytostně si nedokáži představit, že bych se práce v té či oné oblasti vzdal. Spíše si stavím priority. Ve vědecké činnosti to je výzkum nových očkovacích látek.
Čím to, že jste se stal vysoce uznávaným expertem i na mezinárodním poli?
Dá se říci, že jsem měl svým způsobem štěstí. Při jedné prezentaci na světovém kongresu v Montrealu jsme byli osloveni, zda-li bychom neměli zájem participovat na některých mezinárodních vědeckých projektech. Od těch malých jsme se postupně propracovávali k těm větším. A tak jsem se stal hlavním koordinátorem největší světové studie, která se týká imunizace proti pneumokokům. Konkrétně akutního zánětu středního ucha a zápalu plic.
Absolvoval jste odborné stáže na prestižních školách ve Velké Británii a ve Spojených státech. Jaké poznatky jste si odtud přivezl?
Poznatků je mnoho, například z nedávného kurzu vrcholového strategického řízení ve Washingtonu jich lze aplikovat do tuzemských podmínek celou řadu. Především při stávající reformě vojenského zdravotnického školství. Mám-li uvést alespoň jednu konkrétní skutečnost, tak americký model resortního vzdělávání. Ten neklade takový důraz na obecně vojenské znalosti, ale jednoznačnou prioritou je odbornost. Zkrátka v USA striktně oddělují výcvik od vysokoškolského vzdělávání a výzkumu. Jinými slovy, výcvik je směrován zejména do oblasti praktického výkonu profese.
Našla si epidemiologie vás, nebo vy ji?
(Smích). Pravdou je, že původně jsem inklinoval k matematicko-fyzikální problematice, teorii grafů a her. Poté jsem byl rodiči svým způsobem přesvědčen, abych zvolil medicínu. V žádném případě toho nelituji.
Před i za vaším jménem čteme uznávané tituly. Registroval jste při jejich získávání nějakou reakci okolí?
Samozřejmě, že ano. Bohužel existuje celá řada lidí, kteří vás posuzují výhradně podle hodnosti a titulů, což by nemělo být.
Splňujete veškeré předpoklady špičkového manažéra. Nemáte chuť „prodat“ svoje kvality mimo resort Ministerstva obrany, potažmo mimo Českou republiku?
To je zajímavá otázka. Chci však říci, že neplánuji odchod do zahraničí na nějaké trvalé místo. Moje přechodné aktivity na mezinárodním poli mi postačují. Plně se v nich realizuji. Navíc armádě jsem vděčný za vzdělání, které mi poskytla, což by v civilním sektoru bylo mnohem obtížnější.
Nedávno vás jmenoval prezident republiky rektorem Vojenské lékařské akademie. Jaké budou vaše první kroky v této významné funkci?
Nebudou nijak drastické. Nicméně je před námi reforma, která bude znamenat zeštíhlení všech vysokoškolských institucí. V horizontu zhruba jednoho roku začnou i na Vojenské lékařské akademii poměrně rozsáhlé strukturální změny.
Narodil jste se v Pardubicích, ale příjmení Prymula vůbec nezní ryze česky...
Můj otec pochází z Karvinska. Možná jsou kořeny Prymulů někde v Polsku. Pravdou je, že se nejedná o příjmení hojně používané. V České republice je pouze sedm nositelů tohoto jména.
Víme, že vaším velkým hobby jsou šachy. Na to, že jste docela urostlý chlap, bychom hádali na něco podstatně mužnějšího.