Těší se na novou práci

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek ve čtvrtek 11. září 2008 udělil Pamětní odznak Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, nadporučíku Robertu Chudému, který byl před necelým půl rokem vážně zraněn v Afghánistánu.

Kromě nadporučíka Roberta Chudého byli oceněni i jeho kolegové z prostějovského 102. průzkumného praporu rotmistr Martin Bedáň a rotný Michal Novotný.

Incident se odehrál 30. dubna letošního roku při návratu příslušníků Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) na základnu SHANK v provincii Lógar. Vozidlo HMMWV tehdy najelo na improvizované výbušné zařízení. Rotný Radim Vaculík, který vozidlo řídil, na místě zemřel, nadporučík Robert Chudý utrpěl vážné zranění, jehož následkem přišel o část dolní a horní končetiny, další tři vojáci byli zraněni lehce. 

„Pamatuji si všechno, co se stalo před výbuchem,“ vzpomíná nadporučík Chudý, jenž v rámci PRT zastával funkci velitele Mobilního pozorovacího týmu a dodává: „V okamžiku výbuchu jsem ztratil vědomí a probudil se až po měsíci v pražské Ústřední vojenské nemocnici.“ Michal Novotný, který zraněným na místě poskytoval první pomoc, vzpomíná na incident takto: „V šoku jsem nebyl, jen jsem si uvědomil, že tohle není žádné cvičení.“

Bezprostředně po výbuchu byly na místo přivolány vrtulníky zdravotnické evakuace (MEDEVAC), které zraněné přepravily do polní nemocnice v Bagramu. „Zde jsme okamžitě podstoupili několik operací. První dny nás jen čistili od oleje, nafty a dalších nečistot, které se nám při výbuchu dostaly do těla,“ říká Robert Chudý, který byl teprve před dvěma týdny propuštěn z nemocnice a pokračuje v léčbě ambulantně.

„Po stabilizaci v bagramské polní nemocnici jsme pacienty letadly transportovali do České republiky. Let trval pět a půl hodiny a nebyl jednoduchý. Museli jsme například řešit řadu komplikací spojených s tlakem v kabině a poškozením plic a s velikou ztrátou krve nadporučíka Roberta Chudého,“ doplnil plukovník Božetěch Jurenka, primář anesteziologicko – resuscitačního oddělení ÚVN.

Nadporučíka Roberta Chudého teď čeká ještě dalších čtyři až pět měsíců rehabilitace a zvykání si na pohyb s bionickou nohou a posléze i rukou, kterou mu v nejbližší době vyrobí a připevní v Německu. V armádě zůstane i nadále, bude pracovat jako instruktor ve Vyškově, kde bude své zkušenosti předávat pilotům, leteckému personálu a dalším vojákům, kteří vyjíždějí do misí.

„Je to smutné, ale každý voják, který působí v misích, s tím musí počítat. Škoda, že se to nestalo později, misi, která se mi moc líbila, bych si víc užil,“ zlehčuje s úsměvem vážnou situaci nadporučík Chudý a doplňuje: „Na práci ve Vyškově se moc těším, poznám zase něco nového. Jen mi bude trochu chybět adrenalin. Vždycky jsem býval vášnivý sportovec, miloval jsem seskoky padákem. Cvičit ale v žádném případě nepřestanu, budu se snažit dělat to, co jsem dělal dřív.“

Autorka: Olga Haladová