Extrémní druhý den závodu Winter Survival 2009
O armádním zimním přírodním víceboji Winter Survival se často mluví jako o „extrémním“. Toto označení platí dvojnásob pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva dny musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou přes padesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany v Brně.
Na trase vytrvalostní etapy vojáky čekají speciální horolezecké disciplíny, střelba z paintballových zbraní, překonávání vodních toků, pohyb po lanové dráze, azimutový závod, vyprošťování raněného či nouzové přespání ve volné přírodě. Profil trasy je členitý, střídají se výstupy a sjezdy se značným převýšením. I když závod letos trápí nedostatek sněhu, mohou se vojáci většinou pohybovat na lyžích.
V úterý 27. ledna 2009 odstartovala za osadou Bílý Potok nedaleko Vrbna pod Pradědem druhá etapa závodu. V sedm hodin ráno vyrazilo všech sedmnáct družstev různými směry na asi pětadvacetikilometrový přesun. Po sebrání první kontroly nastoupily týmy kruhovou trasu po kopcích Hrubého Jeseníku. S těžkými batohy na zádech, v nichž nesmí chybět například horolezecká výbava, čelové svítilny, spacáky, vařiče, náhradní oblečení a strava, závodníky čekaly hodnocené i nehodnocené „survivaloviny“.
Nejtěžší disciplínou bylo stanoviště představující překonání přírodních a umělých překážek. V prostoru Na Bařinách připravili pořadatelé závodu pro vojáky mezi vysokými stromy důmyslnou lanovou dráhu. Každý člen armádního týmu na ní plnil jiný úkol.
Jeden voják zdolával úsek pomocí lanové sítě, svislého provazového žebříku, po stromě a následně po vodorovných lanech natažených mezi vysokými smrky vzdálenými od sebe čtyřicet metrů. Poté slanil dolů. Další závodník zdolával úsek po šikmém lanovém žebříku a po kmeni stromu k cílové metě, kterou byla vodorovná kláda zavěšená ve výšce pětadvaceti metrů. Po dosažení cílové mety provedl závodník vis nadhmatem na kládě s maximální výdrží. Když se nakonec pustil klády, byl spuštěn na zem. Třetí člen týmu překonával úsek šikmo vzhůru po Barmském mostě a svislém provazovém žebříku. Z žebříku pak provedl obejmutí kmene stromu „na medvěda“ s maximální výdrží.
A jak tuto disciplínu hodnotil jeden ze závodníků? „Lezení po stromech a lanové dráze je o obratnosti. Šlo nám to dobře. Barmský most byl hodně do kopce,“ uvedl praporčík Michal Zavřel z Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha.
Do cíle první části vytrvalostní etapy postupně dorazila všechna družstva, a to v časovém limitu dne a v pořádku. V prostoru nouzového přespání pod Medvědím vrchem si závodníci vybudovali nouzové přístřešky. U společného ohniště si pak usušili svršky, z vlastních zásob připravili jídlo a doplnili tolik potřebné tekutiny.
Na konci dne roli favoritů soutěže potvrdili studenti brněnské Univerzity obrany I a vojáci z tankového praporu z Přáslavic. Se svým výkonem nebyli naopak příliš spokojeni příslušníci 22. základny letectva z Náměště nad Oslavou. „Měli jsme problémy s posledními kontrolami. Prostě jsme zakufrovali,“ posteskl si nadporučík Martin Hanáček.
Foto: Jiří Pařízek a autor