Bosna - Kontingent Armády České republiky v misi SFOR II

Čestí vojáci v Bosně a Hercegovině v mírových operacích pod vedením NATO

Dne 21. června 1998 byla v rámci prodlouženého mandátu mnohonárodních Stabilizačních sil (SFOR) v Bosně a Hercegovině zahájena pod vedením NATO operace Joint Forge, označovaná také jako SFOR II. Tato operace se uskutečnila v souladu se zněním Všeobecné rámcové mírové dohody, se souhlasem bývalých stran konfliktu a na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1031/1995. Činnost vojsk tak plynule navázala na předchozí operace Joint Endeavour a Joint Guard, v rámci nichž už od podzimu roku 1995 působily v Bosně a Hercegovině mezinárodní vojenské síly IFOR a SFOR. Na operaci Joint Forge se podílely jednotky všech členských států NATO společně s jednotkami 15 nečlenských zemí Aliance.

Hlavním posláním mise SFOR II bylo i nadále pokračovat ve vytváření bezpečného prostředí k naplnění vojenských a civilních aspektů uvedených v Daytonské mírové dohodě a ve stabilizaci situace a mírového vývoje v regionu. Prioritou zůstával postupný návrat uprchlíků a vysídlenců, který vyžadoval podporu ze strany jak sil SFOR, tak celého mezinárodního společenství. Pro navrátilce bylo třeba zajistit vhodné ubytování, bezpečný pobyt a možnost získat zaměstnání. Stejně důležitým úkolem bylo prosadit a podporovat celostátní vzdělávací program v Bosně a Hercegovině. Dohled nad dodržováním vojenských aspektů mírové dohody tak byl hlavní zárukou udržení bezpečného prostředí pro působení různých mezinárodních, vládních a nevládních organizací podílejících se na postupném obnovení mírového života.

V prosinci roku 1998 zadala Severoatlantická rada vojenským orgánům Aliance úkol vypracovat podrobnou studii restrukturalizace sil SFOR II při plném zachování jejich efektivnosti a akceschopnosti. Z navržených možností byla vybrána varianta znamenající výrazné snížení počtu osob a nasazených praporů a z toho vyplývající i značné celkové snížení nákladů. Zachována však zůstala viditelná přítomnost sil v Bosně a Hercegovině, posílila se mobilnost a flexibilita organizační struktury i vybavení jednotlivých vojsk SFOR II. V roce 2001 pak byla provedena další restrukturalizace sil SFOR, při níž došlo k jejich početnímu snížení na zhruba 18 000 osob.

Kontingent Armády České republiky v misi SFOR II

Účast českého kontingentu v operaci Joint Forge byla na návrh vlády schválena usneseními Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu České republiky v květnu roku 1998. Podle těchto usnesení se Armáda České republiky měla účastnit mírové mise jednotkou v počtu do 650 osob po dobu 18 měsíců, s možností dalšího prodloužení podle vývoje situace na území Bosny a Hercegoviny a v souladu s rozhodnutím NATO. Na základě nového operačního plánu SFOR II byl počet základen českého praporu zredukován na dvě, z nichž jedna se nacházela na srbské a druhá na muslimské straně. Novým prvkem bylo posílení českého kontingentu o letoun L-410 s kompletní posádkou.

Při dalším prodloužení doby působení českého kontingentu v misi SFOR II v roce 1999 bylo třeba vzít v úvahu, že Aliance v té době vedla na území Balkánu dvě různé operace – v Bosně a Hercegovině a v Kosovu. Proto země, které se podílely větším počtem vojsk na operaci KFOR v Kosovu (například Velká Británie), snížily svůj podíl v silách SFOR. Naopak země, jejichž vojáci netvořili rozhodující prvky sil KFOR (to byl i případ České republiky), převzaly větší část odpovědnosti za působení sil SFOR.

Po obdobném rozhodování v roce 2001 pak Česká republika přistoupila k posílení své účasti v operaci Joint Guardian v Kosovu, zatímco účast v jednotkách působících v operaci Joint Forge v Bosně a Hercegovině se postupně snižovala. V mírové misi SFOR II tak zůstalo pouze 15 příslušníků Armády České republiky působících na velitelstvích v Sarajevu a Záhřebu a pokračujících v realizaci rozpracovaných projektů ve středisku civilně-vojenské spolupráce v Prijedoru.

Organizační struktura kontingentu Armády České republiky

Český kontingent o síle 600 osob i nadále působil v sestavě mnohonárodní divize Jihozápad (MND-SW) společně s kontingenty Velké Británie, Kanady a Nizozemska.
Jeho organizační strukturu tvořilo:
- velitelství kontingentu v Bosanské Krupě,
- národní zastoupení na velitelství SFOR v Sarajevu,
- národní zastoupení na velitelství mnohonárodní divize Jihozápad v Banja Luce,
- mechanizovaný prapor (se základnami v Donji Ljubiji na území Republiky srbské a v Bosanské Krupě na území Federace Bosny a Hercegoviny),
- četa zabezpečení MND-SW v Banja Luce,
- letecká jednotka (vrtulníkový odřad s Mi-17 ve Veliké Kladuši, po přestěhování v Banja Luce, a transportní skupina L-410 působící ze základny Divulje nedaleko Splitu).
Ve struktuře mechanizovaného praporu pracovala dvě střediska civilně-vojenské spolupráce (Civil-Military Cooperation – CIMIC), která se zabývala spoluprací s civilními orgány ve stanoveném prostoru působení. Jedno z nich bylo umístěno v Prijedoru (na území Republiky srbské) a druhé v Sanském Mostě (na území Federace Bosny a Hercegoviny).