Pravá ruka "ďábla"

Hovoříme s náměstkem ministra obrany - vedoucím Úřadu Ministerstva obrany JUDr. Jaroslavem Švábíkem.

* * * * * * * * * *

Donesla se nám vaše kuriózní přezdívka. Zdalipak ji znáte?

(Smích). Samozřejmě, že ano. Prozradil mi ji bývalý šéf ochranky ministra a zní pravá ruka ďábla. Ale to už je více než rok a odpovídalo to tehdejší hektické době.

Soudě podle vaší funkce na Ministerstvu obrany oním „ďáblem“ nemůže být nikdo jiný než samotný ministr!

Přesně tak. Je to opravdu ďábel. Jeho nasazení, pracovitost, globální myšlení, to jsou zkrátka neskutečné věci. Vydržet s ním v jeho tempu je pro podřízené doslova zničující (smích). Chcete příklad? Ráno o půl čtvrté skončíme jednání k reformě ozbrojených sil a v sedm mi ministr volá, abych mu upřesnil jeho dnešní program.

Dnes je tomu rovných dvacet let, co jste byl aktivován ze zálohy a přijat do služebního poměru vojáka z povolání. Co vás vedlo k tomuto rozhodnutí?

Předem upozorňuji, že naše rodina nemá vojenskou tradici a ani já jsem neprožíval dětské sny o uniformě. Dokonce jsem nenavštěvoval ani vojenskou katedru při studiu Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V den svých pětadvacátých narozenin jsem narukoval k 2. provoznímu pluku do Tábora, ale záhy mě jako mladšího písaře převeleli na předchůdce dnešního Vojenského úřadu pro právní zastupování. A tady mě to chytilo. Dělali jsme právo s vojenskou specifikou. Žádné tlaky, žádná politika. To mě oslovilo. Navíc bezvadný kolektiv, který mě bez jakýchkoliv omezení přijal mezi sebe. Oni plukovníci a já vojín. Změnil jsem názor na armádu a po absolvování základní vojenské služby jsem tam zůstal jako občanský zaměstnanec - právník. Po dvou letech jsem byl přijat za vojáka z povolání.

Vzpomenete si ještě na svůj první případ?

Bohužel ano. Říkám bohužel, protože se jednalo o velice smutnou událost. Dostal jsem na stůl spis, byl to smrtelný úraz. Když jsem ho otevřel, prožil jsem šok. Jednalo se o mého bývalého spolužáka ze základní školy.

Z vojína Švábíka jste to dotáhl až na generála Švábíka. Co říkáte tomuto veleskoku?

To víte, že mě to těší. Generálem se člověk stává jednou a stává se jím na celý život. Generálská hodnost je závazek, který já považuji za celoživotní. Navíc v souvislosti s mou osobou to mělo určitou specifiku. Dosáhl jsem generálské hodnosti, aniž jsem měl za sebou klasickou vojenskou kariéru.

Nicméně generálský stejnokroj již máte ve skříni a vy jste občanským zaměstnancem resortu MO. Proč jste nepokračoval v uniformě dále?

Neměl jsem ambice stát se náčelníkem Generálního štábu. Moje odbornost byla v právu a to jsem považoval za svoji nejprospěšnější činnost vůči armádě. Jinými slovy, přispívat k tomu, aby se resort Ministerstva obrany dobře pohyboval i v právním prostředí, jsem považoval za stejně důležité jako výkon velitelských funkcí. Jestliže se totiž i v armádě nenaučíme zacházet s právem, ono nás potrestá. A co se vaší otázky týče, souviselo to s přechodem z jedné funkce do druhé. Konkrétně z vrchního ředitele Inspekce ministra obrany na vrchního ředitele - vedoucího Úřadu Ministerstva obrany. V této souvislosti bylo třeba uniformu svléci. A přiznám se vám, že to nebyl vůbec jednoduchý krok. Tenkrát ani nebylo moc času na zvažování. Ostatně ten nám nedává pan ministr skoro nikdy (smích).

Hovořil jste o „obávané“ Inspekci ministra obrany, v níž jste prožil významnou část svojí vojenské kariéry. Jak na toto období vzpomínáte?

Bylo to náročné především po psychické stránce. Udržet si optimistický pohled na svět ve chvílích, kdy máte povinně nasazeny černé brýle. Inspekce nevyjíždí, aby opentlila ten či onen vojenský útvar nějakým oceněním, ale zasahuje v situacích, kdy je skutečně zle. My jsme se dostávali k armádě z té odvrácené strany měsíce. A v těchto okamžicích je potřebné zachovávat si názor, že ne všechno je zcela špatné. To by se člověk záhy dostal do životně negativistické role. To je jeden aspekt. Druhým je skutečnost, že inspekci jsem přebíral za situace, kdy byla přiměřeně opovrhovaným orgánem ze strany managementu MO. Kontrola byla potlačována, kontrolní mechanismy byly utlumovány. Diskutovalo se, zdali to vůbec je něčemu prospěšné. To je obrovský omyl. Není přece špatné to, když zjistíme, že něco nefunguje a zároveň se pokusíme o nápravu stavu. Vždyť i kontrola má pozitivní rámec. Jeden z mých nejhezčích zážitků byl, když jsem navrhoval odměnění velitele útvaru po právě vykonané inspekci.

Proč byla od srpna letošního roku vaše stávající funkce povýšena i na náměstka ministra obrany?

Opticky to může vypadat, že se jedná o pouhé přejmenování funkce. Ale není tomu tak. Význam úřadu a soubor činností, které vykonává a v nejbližší době vykonávat bude, si autoritu obdobné funkce vynucuje. Záběr této instituce je neuvěřitelně rozsáhlý, jak s oblibou říkám - od Šumavy k Tatrám. To nemusíte publikovat, ale osobně mám dojem, že do Úřadu MO spadlo všechno, co nebylo někam jinam zařaditelné. Připravovaná reforma ozbrojených sil a zákon o státní službě však staví úřad do jiné role. Mimochodem, Ministerstvo obrany vždy disponovalo nejmenším počtem náměstků ze všech orgánů státní správy.

Co zabezpečuje vámi řízený úřad a jaké instituce vlastně pod něj spadají?

Zjednodušeně řečeno úřad by měl být základním útvarem pro administrativní zabezpečení ministerstva i ministra samotného. Ve skutečnosti však má dnes velmi široký „záběr“ a patří pod něj vše, co nebylo organizačně zařazeno pod jiné náměstky. Konkrétně se jedná o:
- Kabinet MO - zajišťuje zabezpečení ministra jako osoby (tedy například program, protokol atd.).
- Kancelář MO - administrativní zabezpečení ministra.
- Legislativní a právní odbor - zabezpečuje ministerstvo a ministra po právní stránce. Zde se vytvářejí veškeré interní normativní akty a vyhlášky MO, přes tuto instituci například procházejí i všechny materiály předkládané ministrem do vlády.
- Odbor vztahu s veřejností - informuje o armádě a ministerstvu navenek.
- Odbor zabezpečení - kromě jiného má na starosti veškerou logistiku i personalistiku.
- Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) - zabývá se především vydáváním periodického i neperiodického tisku a výstavnictvím.
- Vojenský úřad pro právní zastupování - zastupuje armádu ve všech občanskoprávních soudních sporech atd. Zde jsem 15 let žil a prošel prakticky všemi funkcemi.
- Armádní sportovní centrum Dukla - instituce s přibližně 600 osobami, mezi kterými jsou světově známí reprezentanti.
- Odbor bezpečnostních prověrek MO - jedná se o jakýsi náš malý Národní bezpečnostní úřad, který provádí bezpečnostní prověrky osob do stupně D a je přímo podřízen ministrovi. My jej zabezpečujeme především z hlediska přenosu informací.
- Vojáci z povolání MO přidělení k Úřadu vlády ČR - zastřešujeme je logisticky i finančně.
- Skupina pro styk s občanskými sdruženími - zajišťuje spolupráci a komunikaci s občanskými organizacemi blízkými resortu MO. Od počátku listopadu však tato skupina přechází k odboru péče o veterány, tedy pod náměstkyni ministra obrany pro personalistiku.
Kromě toho však pro ministra zajišťujeme i řadu dalších nestandardních činností, mezi kterými nechybí ani organizování vojenských přehlídek, předávání vyznamenání...

V souvislosti s reformou se hovoří až o sedmdesátiprocentní personální redukci. Do jaké míry se dotkne vámi řízeného úřadu?

Redukce musí úřad určitě zasáhnout. Je nutné se však podívat na činnosti, které musíme zabezpečovat a které by naopak mohly přejít jinam. Rád bych viděl úřad vykrystalizovaný do takové podoby, aby se soustřeďoval především na administrativní činnost, na zabezpečení ministra a ministerstva v základních oblastech. Do tohoto procesu však významně zasáhne zákon o službě státních zaměstnanců. Ten kromě jiného přinese jakousi unifikaci základních činností na všech ministerstvech. Každé se zabývá legislativou, vztahy s veřejností, na všech jsou kabinety ministra atd. Takže kromě našich vlastních záměrů reformy resortu obrany se vlastně připravuje i velká reorganizace všech ústředních orgánů státní správy (ministerstev) v jednotném rámci, řízená zákonem. Zde bude hrát důležitou roli orgán vznikající na Úřadu vlády ČR, který se jmenuje Generální ředitelství státní služby. Zde vzniknou základní nástiny organizačních řádů jednotlivých ministerstev, jejich typové organizační struktury atd. Část zákona o službě státních zaměstnanců platí již dnes, a proto by mělo dojít k výběru generálního tajemníka státní služby. Ten by měl následně jmenovat státní tajemníky na jednotlivých ministerstvech a ti zase příslušné personální ředitele. Všechna místa na ministerstvu by se měla roztřídit na pozice státních zaměstnanců (budou podléhat zmiňovanému zákonu), zaměstnanců podléhajících zákoníku práce a u nás ještě specificky rozšířené o vojáky z povolání (vojenské tabulky). Na jedné straně se tedy uskuteční redukce všech složek armády ministerstvo nevyjímaje, na druhé straně však přichází i ono zmiňované „typizované“ ministerstvo. Budeme muset tyto dva požadavky skloubit.

Jak bude začleněna funkce státního tajemníka do struktury Ministerstva obrany?

Jedná se o úplně novou funkci, se kterou vlastně nikdo nemá žádné zkušenosti. Zákon definuje státního tajemníka jako nejvyššího státního úředníka na ministerstvu, který koordinuje, řídí a kontroluje činnost ostatních sekcí. Státní tajemník, kterému já říkám „nejstarší klotový rukáv“, bude skutečně velmi důležitá i mimořádně náročná funkce. Podřízen má být přímo ministrovi a po odborné stránce bude ještě řízen generálním ředitelem státní služby.

Co říkáte projektu nového centrálního objektu („Pentagonu“)?

Mně se tento projekt skutečně líbí. Mít celý ústřední orgán na jednom místě a lidi, kteří spolu nejvíc spolupracují, na jedné chodbě, to nemá chybu. Na druhou stranu se jedná o velmi složitý projekt s řadou komplikujících souvislostí. Je to samozřejmě jak o velkých penězích, tak o přesném časování na sebe navazujících kroků. Abychom získali finanční prostředky na nový objekt, bude nutné prodat řadu nemovitostí v Praze. Současně však v nich musíme zůstat až do doby, než bude vše postaveno a než se přestěhujeme. Znovu opakuji, je to dobrá myšlenka, realizace však nebude snadná.