Tři dny maximálního nasazení

Většina našich médií věnovala před zahájením listopadového summitu NATO svou pozornost zejména pobytu a působení amerických leteckých jednotek na našem území. Nicméně stejný podíl na zabezpečení a hladkém průběhu zasedání Severoatlantické aliance mají i Vzdušné síly AČR. Ty v celé akci obstály skutečně se ctí a to i přesto, že oproti americké armádě se jejich příslušníci musejí potýkat s řadou problémů týkajících se lidí i techniky. Největší tíhu leteckého provozu nesly při summitu základny v Čáslavi a Praze-Kbelích.

Čáslav

Čáslavští letci se k ostraze vzdušného prostoru připojili s oběma v současnosti provozovanými typy letecké techniky, tedy stíhacími letouny MiG-21 a bitevníky L-159. Potíže s dosluhujícími MiG-21 jsou poměrně známé. Tyto stroje jsou na konci své životnosti, což se také v jejich každodenním provozu citelně projevuje. I přesto se ale technickému personálu 4. základny taktického letectva podařilo připravit a po celou dobu summitu zajistit dostatečný počet těchto letounů. A tak létalo ze severní stojánky čáslavského letiště vždy minimálně šest .MiGů-21 obou verzí MF i MFN. Kromě toho nesmíme zapomínat na čtveřici dalších strojů, které nezávisle na summitu plnily hotovostní úkoly v rámci systému NATINEADS. Vzhledem k tíživé personální situaci u 41. stíhací letky kladlo zajištění summitu mimořádně vysoké požadavky na její piloty i pozemní personál. Všichni ovšem k úkolu přistoupili s maximální zodpovědností a profesionalitou. Podle velitele 4. zTL plukovníka Jiřího Vernera byla tato operace pro základnu největším vrcholem za dobu našeho členství v Severoatlantické alianci. „I když je to úkol, na který jsme se dlouhodobě připravovali, přeci jen pro nás představuje novou situaci,“ říká plukovník Verner. „Zatím u nás není nikdo, kdo by měl zkušenosti s třídenním nepřetržitým létáním a ani pro kolegy z amerického letectva to není zcela běžné. Existuje zde určité napětí, a tak jsem dnes své piloty nabádal zejména k tomu, aby se maximálně snažili ovládat své emoce,“ doplnil po skončení prvního předletového brífinku plk. Verner.

Krátce po tomto brífinku byla celá operace zahájena. K prvnímu hlídkovému letu odstartoval v úterý 19. listopadu po 19 hodině český letoun - MiG-21 pilotovaný majorem Romanem Svobodou. Vzlet amerických F-16 se totiž o chvíli opozdil kvůli drobné technické závadě. Operační prostor „jednadvacítek“, označený jako „RED“, se nacházel mezi prostory „CAP GOLD ONE“ (pro F-16) a „YELLOW“ (pro tankery a F-15), tedy severovýchodně od Prahy zhruba mezi městy Jičín a Kolín. Letouny byly během hlídkování vyzbrojeny dvojicí protiletadlových řízených střel R-60M a samozřejmě i palubním kanonem. Nicméně pro samotné piloty hlídkování nepředstavovalo nijak extrémně obtížný úkol. „Je to v podstatě stejné, jako když létáme standardní hotovostní lety. Jedinou odlišností tak pro mě bylo dnešní horší počasí, které trochu ztížilo přistání,“ řekl po návratu z první patroly major Svoboda. Ani jeho kolegy v průběhu summitu nepotkaly žádné vážnější potíže, a tak celá letka splnila úkol opravdu na výtečnou.

Do ostrahy vzdušného prostoru se ovšem zapojila také 42. stíhací letka s letouny L-159, a to i přes značná omezení. Předně letouny stále nejsou vyzbrojené palubním kanonem PLAMEN, ukončení jeho vývoje je stále v nedohlednu. Proto museli piloti počítat s tím, že v případě zásahu proti letounu narušiteli nemohou vystřelit regulérní výstražnou dávku. Jedinou výzbrojí tak zůstala dvacítka moderních protiletadlových řízených střel AIM-9M Side-.winder, které nám poskytly Spojené státy. Jejich plnému využití však bránil menší počet odpalovacích zařízení LAU-7. I tak ale všech 12 pilotů, které se podařilo vycvičit na potřebnou úroveň, podávalo maximální výkony. Podobně jako piloti migů také oni létali takřka nepřetržitě, a to ve dne po dvojicích a v noci samostatně. Jejich operační prostor nazvaný „GREEN“ se nacházel severně od Českých Budějovic, odkud „stopadesátdevítky“ střežily zejména okolí jaderné elektrárny Temelín, čímž také výraznou měrou přispěly k úsilí celých Vzdušných sil AČR.

Kbely

Kromě Čáslavi probíhal čilý letecký provoz také na 6. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích. Sem bylo na celý týden přesunuto 7 bitevních vrtulníků Mi-24 a 9 transportních Mi-17 ze základen v Přerově a Pardubicích a jeden W-3A z Líní. Piloti Mi-24 zde plnili úkol ostrahy vzdušného prostoru v bezprostřední blízkosti Prahy. Jejich prostor označený jako „BLUE“ se nacházel východně od hlavního města zhruba na úrovni Českého Brodu. Během dne byla ve vzduchu vždy jedna dvojice, připravená okamžitě zasáhnout zejména proti malým nízkoletícím cílům. Činnost osádek z 33. základny vrtulníkového letectva byla o to složitější, že okolí Prahy bylo prakticky po celou dobu zahaleno nízkou oblačností a mlhou. Mimo vrtulníky, které byly při summitu ve vzduchu, stála ve Kbelích vždy jedna další dvojice v hotovosti s dobou vzletu do 15 minut. Osádky transportních vrtulníků Mi-17 byly ve Kbelích pro případ nutnosti převozu většího počtu lidí, a to jak vojáků, tak i policistů. Pro jejich vysazování bylo na území hlavního města vytipováno několik přistávacích ploch, vesměs hřišť a parků. Vzhledem k mírnému průběhu všech demonstrací v ulicích Prahy ale nakonec jejich pomoci zapotřebí nebylo. „I když jsou naše vrtulníky .Mi-24 v poslední době stále více využívány ke vzdušnému hlídkování, například v okolí jaderné elektrárny Dukovany, přece jen jde pořád o nový a výjimečný úkol, neboť hlavní role těchto strojů i nadále spočívá v přímé podpoře pozemních .vojsk,“ řekl nám plukovník Miroslav Novosad, velitel letové skupiny 33. zVrL. Podle něho však byli všichni piloti připraveni kvalitně a jediným nedostatkem tak byly omezené možnosti nočního přistání do neznámého terénu vzhledem k horší výbavě vrtulníků Mi-17.

Náročné na organizaci a zabezpečení však v průběhu summitu nebylo jen samotné létání, ale i vše ostatní, co s ním souviselo. Přijetí takového množství techniky a personálu, jaké bylo nutné zajistit ve Kbelích, není rozhodně jednoduchou záležitostí. „Při summitu jsme museli řešit řadu ne zrovna běžných úkolů,“ říká velitel 6. zDL plukovník Jaroslav Kankia a vysvětluje: „Šlo zejména o ubytování a stravování více než dvou stovek vojáků z jiných útvarů a zajištění celého prostoru základny. Ta totiž nebyla dosud nijak oplocena a bylo zde velké nebezpečí vstupu nepovolaných osob.“ A tak se podél stojánek letadel objevily zátarasy z ostnatých drátů, zahrazeny byly všechny „bývalé“ branky a vstupy na letiště a všude neustále hlídkovali ozbrojení vojáci.

Nebyli to však pouze letci, kdo během summitu operoval z kbelské základny. Obehnáni dalším ostnatým drátem a zakrytí pod maskovacími sítěmi zde byli i příslušníci 6. protiletadlové raketové baterie 431. protiletadlové raketové skupiny ze Strakonic. Jejich úkolem byla ochrana vzdušného prostoru, a to zejména v době, kdy piloti nemohli kvůli nepříznivému počasí vzlétat. Sloužila jim k tomu dvě odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel 2K12 Kub (SA-6). Jak jsme se dověděli od zástupce velitele 431. plrs majora Jaromíra Alana, byla baterie řízena stejně jako stíhací letouny přímo z národního střediska velení. Samozřejmě, že baterie umístěná ve Kbelích nebyla jedinou protiletadlovou raketovou jednotkou. Další byly rozmístěny v okolí Prahy a také u jaderných elektráren. Jim všem, ale i ostatním příslušníkům vzdušných sil a celé armády, patří za odvedenou práci velké uznání.