Zápas s časem

Vyslovte slovo ekologie a ozvěna vám vrátí - havárie. Zkratkovitá asociace charakterizuje naše myšlení. Přírodou se kocháme, ale ekologové jsou tak trochu divní ptáci. Pokud nám nezkříží cestu ropná skvrna nebo chlor, příliš nás nezajímají. Ing. Petr Kozel, CSc., je hlavním ekologem resortu obrany. Terminus technicus jeho funkčního tabulkového zařazení zní ovšem takto: správní rada oddělení stavebně ubytovacího, životního prostředí a požární ochrany sekce logistiky Generálního štábu AČR. Je jedním z tříčlenné skupiny životního prostředí a požární ochrany (ŽPPO). Kromě povinností daných funkční náplní je ministrem obrany pověřen k výkonu některých specifických činností, zejména pak k meziresortnímu projednávání otázek tvorby a ochrany životního prostředí včetně případného zastupování resortu v meziresortních environmentálních orgánech a k výkonu činnosti odpadového hospodáře resortu obrany ve smyslu zákona .č. 185/2001 Sb., o odpadech.

* * * * * * * *

Jste jediným ekologem na řídícím stupni. Není to málo?

Určitě je. Náčelník naší skupiny přišel sice na Generální štáb nedávno z funkce ekologa základny a posílil tím naše „nepřehlédnutelné šiky“, ale je to zoufale málo. Jenom pro srovnání: v roce 1996 měl odbor životního prostředí na ministerstvu 8 pracovníků a dalších 8 územních ekologů na detašovaných pracovištích.

Od té doby se ovšem počty útvarů, vojáků a techniky podstatně změnily.

Změnily. Věcně ani obsahově se však nemění 90 % činností spjatých s organizací a řízením ochrany životního prostředí v resortu. Zůstává příprava stanovisek k materiálům pro jednání vlády (během uplynulého roku jich bylo téměř 150), zůstávají správní činnosti (za stejnou dobu stovky), resortní hlášení, zprávy a programy, povinnosti spojené s členstvím v meziresortních orgánech, v orgánech NATO, příprava a realizace kurzů Ekologie v AČR, interních normativních aktů, tvorba environmentálního informačního systému - to jsou jen namátkou a bez pořadí důležitosti vyjmenované úkoly, které je nutno v podstatě ve stejném rozsahu splnit bez ohledu na to, kolik máme útvarů. Také souhrnné roční hlášení o odpadech za resort musí být detailně zpracováno, ať už budeme produkovat milion tun odpadu nebo jenom sto tisíc.

Které další činnosti jsou kromě vzpomínaných hlavní náplní práce vojenského ekologa na řídícím stupni?

Především jde o koncepční a normotvornou činnost vycházející z transformace státní politiky životního prostředí do podmínek resortu. Pak je tu ovšem vlastní problematika ochrany přírody a krajiny: řízení odpadového hospodářství, součinnost s ekology velitelských stupňů, stavebně ubytovací službou a vojenskými újezdy, plním ovšem i řadu dalších povinností.

Jaký je podle vás stav životního prostředí u útvarů?

Odpověď „celkově dobrý“ bude znít jako klišé nebo jako samochvála. Odpověď „odpovídající personálnímu zabezpečení a finančním prostředkům“ také nebude zcela výstižná, protože díky obětavosti a vynalézavosti ekologů na všech stupních je lepší, než jaký by za daných podmínek měl být. Objektivní hodnocení můžeme slyšet z úst pracovníků státní správy a České inspekce životního prostředí, kteří po kontrolách u útvarů říkají: Kdyby to takhle vypadalo leckde v civilu.

Říká se, že kam vstoupí noha vojáka, tam sto let tráva neroste.

Takové řeči na adresu vojenských újezdů přešly už i ty největší ekologické „fundamentalisty“. Příroda a krajina ochranných pásem vojenských újezdů patří dnes k nejzachovalejším územím naší země. Většina výcvikových ploch - zbavených masové turistiky a dalších devastujících činností - je díky asanačním a rekultivačním opatřením ve stavu, který pro ekologickou stabilitu krajiny nepředstavuje žádnou hrozbu.

Znamená to snad, že je vojenský přístup k životnímu prostředí a ekologii příkladný?

Příkladný je příliš silné slovo. Ale pravda je, že se velitelé a pracovníci resortu v posledních letech naučili ekologickému chování a získali návyky, které v civilní sféře mnohde chybějí. V těchto trendech se snažíme i přes silnou redukci počtu tabulkových ekologů pokračovat.

Říkáte v posledních letech. Tedy - promiňte - od doby, kdy jste se v resortu ujal svých povinností?

Ne, nikoliv. V resortu obrany se už v polovině sedmdesátých let vytvořila neformální skupina, která se snažila prosazovat ekologické aspekty do řady vojenských činností. Díky těmto osvíceným jedincům docházelo k ekologizaci výcviku ve VVP, k zabezpečení ochrany půdy, vody i ovzduší atd. Já se ochraně životního prostředí profesionálně věnuji od roku 1981, zaměstnancem vojenské správy jsem se ovšem stal až o deset let později. Ale jenom blázen by nenavázal na dobré zkušenosti a nevyvaroval by se špatných počinů svých předchůdců. Mnohé materiály a předpisy (např. vševojskový předpis k ochraně půdy a vody před účinky škodlivých látek nebo asanační a rekultivační opatření ve VVP) dokonce předběhly svou dobu.

Náš rozhovor jsme několikrát odkládali. Jednou jste přednášel pracovníkům vojenských újezdů na zaměstnání operační sekce, podruhé jste se z pověření náčelníka Generálního štábu účastnil mimořádné kontroly u vojenského útvaru, v dalším týdnu jste byl v zahraničí. Máte skutečně tak nabitý pracovní program, nebo jsme se domlouvali v mimořádně exponovaném období?

Po hektickém období odstraňování následků povodní se jedná o program vcelku běžný. Přednášková a metodická činnost nejen na Vojenské akademii a Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově, ale i v rámci Generálního štábu a velitelství sil, také zmíněná kontrolní činnost a zahraniční aktivity, to všechno tvoří nedílnou součást mých funkčních povinností.

Jste autorem několika vysokoškolských skript, asi stovky vědeckých a odborných publikací. Kde při všech pracovních povinnostech berete na jejich přípravu čas?

Píšu zpravidla v noci, o sobotách a nedělích. Nutno říci, že s přibývajícími znalostmi a zkušenostmi už pro mne příprava publikací a přednášek nepředstavuje takovou dřinu jako před lety.

Ve kterých orgánech Severoatlantické aliance resort zastupujete?

Především ve výboru NATO pro výzvy moderní společnosti. Je to výbor, který se zabývá zejména ochranou životního prostředí a který zasedá dvakrát ročně. Kromě toho pracuji ve dvou pilotních studiích NATO a jsem každoročně zván jako jeden z hlavních řečníků na ekologické konference USECOM a Partnerství pro mír (náklady hradí USECOM).

Přiznejte se, nemá kvalitní ekolog vašeho formátu lukrativnější nabídky v oboru, který je v dnešním světě středem pozornosti?

Přeslechnu-li s předstíranou skromností lichotivá adjektiva, musím říci, že velmi zajímavé i lákavé nabídky se občas vyskytnou. O jejich realizaci jsem ale opravdu nikdy neuvažoval. Mám rád pestrou práci a ve své funkci si na jednotvárnost stěžovat nemohu. Navíc jsem byl vojenským ekologem v době největšího rozkvětu tohoto oboru, nemohu tedy odejít v době, kdy přežívá na okraji propasti.

Není to příliš strohé hodnocení?

Měl jsem na mysli tabulkové počty. Díky svým zahraničním aktivitám mohu srovnávat postavení a zastoupení vojenských ekologů v armádách např. Belgie, Nizozemska či Rakouska, ale třeba i Maďarska, o větších zemích nemluvě. Na podmínky na pracovišti si však nemohu stěžovat. A kolika lidem se v životě podaří, že mají práci jako koníčka?

Jiné koníčky nemáte?

Zahradu a rybaření. Ten druhý jsem z důvodu dojíždění do Prahy musel pověsit na hřebík, takže o víkendech zůstává pouze Kozel - zahradníkem.

Už řadu let se účastníte literární soutěže celoarmádního festivalu v Bechyni. Několikrát jste se dokonce umístnil takříkajíc „na bedně“. Na psaní poezie vám čas zbývá?

Nezbývá. Poslední sbírka Krajina s otazníky vznikla „ze šuplíku“, z básní napsaných před nástupem do funkce. Psaní poezie, má-li ovšem alespoň trochu za něco stát, vyžaduje mnoho času. Ten bohužel schází.

Jak se vám žije na pražské vojenské ubytovně?

V Praze nežiji. V Praze jenom pracuji. Koncem týdne se vracím domů, do Vrbátek. Ale protože jsou víkendové letenky do zahraničí až o polovinu levnější, věnuji některé víkendy služebním povinnostem.

O Vrbátkách hovoříte s očividným patriotismem. Kde vlastně leží Vrbátky?

Lidí s touto základní neznalostí je bohužel víc. Středisková obec Vrbátky, zahrnující ještě Dubany a Štětovice, leží na trati ČSD Olomouc - Prostějov. Podívejte se na malé balení cukru, který si právě sypete do kávy.

Cukrovar Vrbátky.

Narodil se zde např. slavný anatom, profesor Karlovy univerzity Dr. Jan Janošík, spisovatelka Zdena Kaprálová, minulou sobotu jsme díky jejím prostředkům otvírali novou radnici. Mám řadu výborných sousedů. A v dolní hospodě U Zdenála se čepuje můj slavný jmenovec z Velkých Popovic.