Deset let Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě

Uplynulých deset let implementace Smlouvy umožnilo účastnickým státům snížit zdroje potřebné na budování a udržování masových armád a reagovat na bezpečnostní rizika současnosti.

Za deset let implementace Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách byly počty zbraní a bojové techniky na území Evropy sníženy o více než 60 000 kusů tanků, bojových obrněných vozidel, dělostřeleckých systémů ráže než 100 mm a větší, bojových letounů a úderných vrtulníků. Takové masové ničení zbraní a bojové techniky bez ztrát lidských životů dosud nebylo nikdy zaznamenáno.

V druhé polovině 80. letech se začaly projevovat náznaky změn v mezinárodních vztazích. Ve Stockholmu byl přijat Dokument o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti, byla podepsána Smlouva mezi SSSR a USA o likvidaci jejich raket středního a krátkého doletu a na ní navazující Dohoda mezi SSSR, ČSSR a NDR k provádění inspekcí podle této Smlouvy.

Jedním z nejvýznamnějších nástrojů uvolňování a vzájemné bezpečnosti se stala Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (Smlouva), která byla podepsána 19. listopadu 1990 v Paříži. Za bývalou ČSFR ji podepsal prezident Václav Havel. Smlouva byla ratifikována 19. července 1991 Federálním shromážděním ČSFR. Dne 5. února 1993 bylo na zasedání Mimořádné konference účastnických států schváleno nástupnictví České republiky a Slovenské republiky jako samostatných smluvních stran. Smlouva vstoupila v platnost dne 17. července 1992. Na Mimořádné konferenci účastnických států v Istanbulu 17. listopadu 1999 byl přijat adaptovaný text Smlouvy, v kterém byly provedeny úpravy odstraňující blokovou architekturu a byly zdokonaleny nástroje kontroly a výměny informací.

Cílem Smlouvy je zmenšit hrozbu vojenské konfrontace a nenadálého vojenského útoku v Evropě cestou podstatného snížení počtů konvenčních zbraní, pravidelné výměny podrobných informací o výzbroji a rozmístění bojových jednotek a zavedením důsledného kontrolního režimu k ověření dodržování závazků.

Smluvními stranami jsou všechny státy NATO a bývalé státy Varšavské smlouvy, včetně nástupnických států Sovětského svazu a ČSFR, celkem tedy 30 států.

Smlouva zavazuje účastnické státy nepřekročit stanovené maximální počty v pěti kategoriích konvenčních zbraní pro zónu aplikace Smlouvy - od Atlantiku po Ural. V průběhu diplomatických jednání před uzavřením Smlouvy byly konsensuálně stanoveny maximální národní úrovně jednotlivých států tak, aby byly uspokojeny jejich oprávněné nároky na bezpečnost a přitom došlo k podstatnému snížení počtů konvenční výzbroje v Evropě.

Česká republika smí vlastnit maximálně 957 bojových tanků, 1357 bojových obrněných vozidel, 767 kusů dělostřelectva 100 mm a výše, 230 bojových letounů a 50 úderných vrtulníků.

Většina smluvních stran překračovala v době vstupu Smlouvy v platnost maximální národní úrovně a zavázala se jich dosáhnout do 40 měsíců, do listopadu 1995. V průběhu tohoto období bylo v Evropě předepsaným způsobem zničeno v monitorovaném procesu více než 58 000 kusů zbraní a bojové techniky. Dosažené počty zbraní výrazně omezují možnosti vzájemného neočekávaného napadení účastnických států. Většina analýz potencionálních konfliktů považuje možnost neočekávaného masového útoku za minimální. To umožňuje dále zmenšovat ozbrojené síly. Roztáčí se spirála odzbrojení. Česká republika za uplynulých 10 let snížila počty bojové techniky a zbraní omezovaných Smlouvou ve svých ozbrojených silách o více než 5000 ks.

Významným opatřením Smlouvy je pravidelná každoroční výměna podrobných informací o podřízenosti, organizační struktuře, výzbroji a skutečném rozmístění pozemních a vzdušných sil účastnických států, včetně otevřených názvů, výzbroje a zeměpisných souřadnic konkrétních vojenských útvarů až do stupně samostatného praporu a letky. Tyto souhrnné roční informace se průběžně při každé změně aktualizují. Česká republika pravidelně předává uvedené informace všem účastnickým státům a na oplátku stejné informace od všech států dostává, což prohlubuje transparentnost a důvěru v Evropě.

Předávané informace podléhají ověření - kontrole jinými státy. Každý kus bojové techniky a výzbroje, která je likvidována je kontrolován před zahájením a po ukončení likvidace mezinárodními inspekčními týmy. Každý útvar, zařízení, nebo sklad, kde se nachází zbraně omezované Smlouvou, může být inspektován a je tzv. objektem kontroly. Každý stát má právo provést na území jiného státu inspekci objektu kontroly nebo ve stanovené oblasti až do rozlohy 65 km², za účelem ověření úplnosti a pravdivosti předávaných informací. Česká republika je povinna, bez práva odmítnutí, ročně přijmout na svém území okolo 8 inspekcí objektů kontroly nebo stanovené oblasti.

Inspekční tým, často mnohonárodní, čítající až 9 inspektorů, má právo vstoupit na území inspektovaného státu již po 36 hodinách od předání žádosti o inspekci diplomatickými kanály nebo komunikační sítí OBSE. Teprve v místě vstupu inspektoři určí objekt kontroly, u kterého musí být do 6 hodin zahájena inspekce. Inspekční tým dostane od velitele objektu kontroly předepsané informace, zejména skutečné počty a momentální umístění techniky podléhající Smlouvě. V průběhu inspekce má právo vstoupit do všech budov, hangárů a úkrytů, jejichž dveře jsou široké 2 m a více. Za určitých podmínek má právo provést inspekci ze vzduchu za použití vrtulníku. Inspekce může trvat až 48 hodin.

Tyto kontroly na místě umožňují věrohodně posoudit situaci, stav a možnosti ozbrojených sil a zároveň přispívají k posilování vzájemné důvěry a bezpečnosti.

Účastnické státy Smlouvy od roku 1990 budují národní verifikační střediska. V České republice vznikl Úřad pro kontrolu odzbrojení. Jsou v něm soustředěni vybraní vojáci a občanští zaměstnanci AČR s dobrými jazykovými znalostmi. Čeští inspektoři získali uznání za své odborné znalosti, diplomatické jednání i profesionální výkony v celé Evropě. Řada bývalých inspektorů zastává významné funkce v rámci resortu, republiky i v mezinárodních organizacích. Inspektoři ČR jsou často zváni do mezinárodních týmů vysílaných OBSE, NATO, pracují v týmech, které provádějí inspekční činnost podle Daytonské úmluvy na území bývalé Jugoslávie, působí jako lektoři v NATO SHAPE School v Oberammergau, pracují v odborných skupinách NATO i OBSE. Pozoruhodný je zájem o mezinárodní kurzy pro přípravu inspektorů pořádané ČR, kterých se od roku 1993 zúčastnilo na 300 osob.

Uplynulých deset let implementace Smlouvy umožnilo účastnickým státům snížit zdroje potřebné na budování a udržování masových armád a reagovat na bezpečnostní rizika současnosti.