B-1B Lancer

V době konání letecké show CIAF 2001 provedly průlet nad letištní plochou hradeckého letiště dva americké strategické bombardovací letouny B-1B Lancer.

V době konání letecké show CIAF 2001 provedly průlet nad letištní plochou hradeckého letiště dva americké strategické bombardovací letouny B-1B Lancer. Právě tato událost byla nejen odborníky, ale i laickými návštěvníky považována za “bombu” celé akce. Jisté je, že letoun B-1B se na leteckých show tohoto druhu běžně veřejnosti nepředstavuje. Až na místě jsem si uvědomil, že mnozí z očitých svědků nemají o tomto bezesporu zajímavém letounu téměř žádné informace. Doufám, že tento článek aspoň částečně přispěje k objasnění některých nejasností.

Charakteristika letounu B-1B

B-1B Lancer je americký víceúčelový strategický bombardovací letoun firmy Boeing, North America (dříve Rockwell International, North American Aircraft) s dlouhým doletem, schopný zasahovat v rámci mezikontinentálních bojových misí bez doplňování paliva za letu, překonávat moderními prostředky vybudovanou protivzdušnou obranu letem v přízemních a malých výškách a s vysokou přesností bombardovat pozemní cíle konvenční municí.

Letoun B-1 určitě nepatří mezi supernové typy. První letoun byl americkým vzdušným silám dodán v červenci roku 1985, přičemž jeho operační nasazení bylo zahájeno v srpnu následujícího roku. Poslední letoun byl dodán v květnu 1988. Poprvé byl nasazen do bojových akcí během irácké války v roce 1991 a naposledy při leteckých úderech proti bývalé Jugoslávii. Byla na něm však realizována celá řada průběžných zdokonalovacích opatření s cílem naplnit perspektivní požadavky amerických vzdušných sil na základě zkušeností z posledních ozbrojených konfliktů a právě díky nim se řadí mezi špičkové letouny této kategorie.

B-1B je upravenou verzí předchozího typu B-1A. Konstrukčně bylo upraveno uložení motorů, které se výrazně podílí na snížení čelní efektivní radiolokační odrazné plochy (v porovnání s letounem B-52 100krát menší), resp. na zjistitelnosti letounu radiolokačními prostředky protivníka. Přibylo i několik nasávacích otvorů přívodu chladicí soustavy speciálního vybavení elektronického boje vlastní ochrany letounu. B-1B představuje se svým doletem a nosností více než důstojného nástupce letounu B-52 Stratofortress. Až do konce období studené války, byl letoun B-1 jako nosič jaderných zbraní začleněn do zbraňových prostředků jaderného zastrašování.

V porovnání s obdobným letounem stejné kategorie B-52, má B-1B některé výhody, jako například:

Velmi malou efektivní radiolokační odraznou plochu, která je zárukou velmi nesnadné zjistitelnosti letounu průzkumnými prostředky protivníka
Schopnost létat v nižších výškách vyšší rychlostí při vyšší únosnosti bojové zátěže
Dokonalejší prostředky elektronického boje pro dosažení vyšší pravděpodobnosti přežití v moderním boji, zejména při překonávání moderní a silně vybudované protivzdušné obrany

B-1B je dolnoplošník s křídly s měnitelnou geometrií. Kromě ocasních ploch má ještě dvě automaticky řízená vyrovnávací křidélka pod kabinou. Většina konstrukce je z hliníkových slitin a titanu. Koncepce proměnné geometrie křídla ve spojení se čtyřmi vysoce výkonnými proudovými motory zabezpečují nejen velký dolet s bojovou zátěží, ale současně umožňují let vysokou rychlostí ve výšce i několika desítek metrů nad terénem. To se odráží mimo jiné i v relativně vysoké pravděpodobnosti přežití v moderním boji. Křídla v plně rozevřené poloze umožňují vzlet na velmi krátkých vzletových a přistávacích dráhách a snadnou manévrovatelnost za letu nízkou rychlostí, zatímco sklopená křídla pak let vysokou rychlostí například po ukončení bombardování prostoru a pro dosažení maximální cestovní rychlosti pro průlet zónou protivzdušné obrany, či pro co nejrychlejší návrat na svoji leteckou základnu. Zajímavostí je skutečnost, že letoun B-1B je držitelem několika světových rekordů ve své kategorii v rychlosti letu, únosnosti bojové zátěže a doletu. Čtyřčlennou osádku tvoří velitel letounu-pilot, druhý pilot, důstojník-operátor zbraňových systémů a důstojník-operátor prostředků elektronického boje.

Základní takticko-technická data letounu B-1B

Maximální rychlost: 1328 km/h
Rychlost v 60 metrech nad terénem: 966 km/h
Dolet: 12 000 km
Maximální dostup: 9100 m
Pohon: čtyři proudové motory General Electric F-101-GE-102
Výkon s přídavným spalováním: 4 x 137 kN
Hmotnost prázdného letounu: 86 183 kg
Maximální vzletová hmotnost: 214 650 kg
Délka: 44,81 m
Rozpětí: 41,8 (rozevřená křídla) 23,84 m (sevřená křídla)
Výška: 10,36 m
Únosnost bojové zátěže: 26 762 kg

Elektronické vybavení

K největším přednostem letounu B-1B patří perfektní a vysoce spolehlivý systém vlastní ochrany, jehož základem je integrovaný obranný systém, tvořený prostředky elektronického rušení, infračerveného klamného rušení, radar pro vyhledávání a zaměřování poloh pozemních cílů a objektů a mapování terénu a prostředky včasné výstrahy. Spolu s konstrukčními úpravami pro docílení co nejmenší radiolokační odrazné plochy vytvářejí předpoklady pro relativně bezpečné samostatné překonávání protivzdušné obrany i působení v hloubce území protivníka.

B-1B využívá víceúčelový impulzní dopplerovský radar a inerciální navigační zařízení pro autonomní navigaci během letu i v prostoru bojové činnosti, k periodické obnově obrazu digitálního profilu terénu, poloh pozemních objektů a cílů během letu pro řízení velmi přesného bombardování bez jakékoliv závislosti na pozemních navigačních a naváděcích prostředcích. Letoun je vybaven vestavěným integrovaným modulovým systémem, který umožňuje technickým specialistům testovat všechny elektronické prvky, rychle a spolehlivě vyhledávat technické problémy a rozpoznávat případné závady během provozu.

Kombinovaný aktivní-pasivní systém EB vlastní ochrany AN/ALQ-161A firmy AIL Division je modernizovanou verzí předchozího typu AN/ALQ-161, který byl vyvinut v součinnosti firem Rockwell International, AIL Systems a Northrop. Představuje nejsložitější, a zároveň nejdražší soudobý letounový systém této kategorie. Cena za kus přesahuje částku 20 mil. USD. Tvoří jej 50 dílčích jednotek o celkové hmotnosti 2363 kg a 30 antén, rozmístěných po celém letounu s ohledem na všesměrové pokrytí. Automaticky detekuje a analyzuje druh hrozby a stupeň nebezpečnosti – způsob ozáření, druh a hlavní parametry signálu, zaměřuje polohu zdroje vyzařování a určuje pravděpodobný typ radaru nebo PLŘS. Vestavěný aktivní radiolokační rušič pracuje v kmitočtovém pásmu 0,2 až 25 GHz adaptivním vyzařovaným výkonem až 120 kW. Letoun B-1B je vybaven 3 systémy AN/ALQ-161A, každý se sektorem pokrytí 120° (celkem 360°). Nedávno byl systém AN/ALQ-161A dále zdokonalen včleněním aktivního výstražného podsystému zadní polosféry TWF (Tail Warning Function), vyvinutým v rámci samostatného programu výstražného impulzního dopplerovského milimetrového radaru AN/ALQ-153, který pracuje v kmitočtovém pásmu přibližně 36 GHz a jeho dosah je 2 až 8 km. V další fázi byl doplněn pasivním rušičem AN/ASQ-184 s výmetným zařízením radiolokačních/infračervených klamných cílů ALE-50. Novinkou je použití závěsných, tzv. chytrých rušičů, vypouštěných z letounu a tažených na vlákně o délce několika desítek až stovek metrů. Automatický provoz systému je řízen počítačem IBM AP-101F. Možnost jeho programování umožňuje přizpůsobovat režimy systému vlastní ochrany letounu B-1B zaváděným novým radiolokačním prostředkům. Kombinovaný aktivní-pasivní systém EB vlastní ochrany AN/ALQ-161A je postupně nahrazován modernějším typem AN/ALQ-214 s výmetným zařízením klamných závěsných cílů, ovládaných světlovodným kabelem. Odborníci odhadují, že by mohl být používán i po roce 2010.

Zdokonalovací opatření

Jedním z nejznámějších modernizačních kroků, vedoucích k podstatnému zvýšení bojové síly letounu B-1, byl projekt konverze na konvenční výzbroj CMUP (Conventional Mission Upgrade Program, realizovaný v roce 1993. Výsledkem byla přeměna původně navrženého letounu-nosiče jaderných zbraní na letoun-nosič konvenční výzbroje. V rámci tohoto projektu byly provedeny některé změny v konstrukci i v počítačovém vybavení pro řízení a kontrolu bombardování. V počáteční fázi se jednalo zejména o

dosažení počáteční schopnosti použití neřízených konvenčních pum Mk-82 o hmotnosti 250 kg, tzn. s nižší přesností bombardování. Po ní pod názvem Block C následovaly další úpravy zejména zbraňových závěsníků, které umožnily používat až 30 kazetových pum řady CBU (Cluster Bomb Units), čímž se od srpna roku 1997 rozšířily možnosti vedení úderů proti pozemním obrněným cílům, zejména proti tankům a BVP.

Moduly rotačních závěsníků byly upraveny z původního provedení pro 28 kusů pum o hmotnosti 250 kg na 10 kusů pum o hmotnosti 500 kg. Po těchto úpravách může letoun nést až 50 rotačních závěsníků. V rámci následného opatření Block D byl instalován pasivní rušič s výmetným zařízením klamných radiolokačních/infračervených klamných cílů ALE-50 (první krok v realizaci rozsáhlé přestavby integrované soustavy elektronického boje), úpravy pro vyzbrojení pum s vyšší přesností JDAM a dodání nové řady rádiových stanic s vyšší odolností proti odposlechu, zaměření a elektronickému rušení. V roce 1997 schválil Kongres dodatečné dotace pro urychlení aplikace pum JDAM již od prvního čtvrtletí roku 1999, na které následovaly další dotace, které umožnily zahájení počáteční přestavby sedmi letounů B-1, přičemž první tři z nich byly připraveny k bojovému použití již v prosinci roku 1998 a zbývající čtyři letouny koncem roku 1999.

Poté následuje projekt pod názvem Block E, který má být realizován do konce roku 2002. Má být podstatně zdokonalen počítač řízení letu a provedena integrace dalších zbraní vyšší přesnosti, jako např. kontejnerových pum s korekcí vlivu větru WCMD (Wind Corrected Munitions Dispenser), JSOW (Joint Standoff Weapon) a JASSM (Joint Air to Surface Standoff Missile) pro použití z prostoru mimo účinný dosah prostředků protivzdušné obrany protivníka. Posledním v řadě modernizačních opatření je Block F, jehož cílem je do konce roku 2002 zdokonalit soustavu elektronického boje, zejména situační výstrahu a schopnosti elektronického rušení na základě nových poznatků moderního boje a zavádění nových zbraňových systémů protivzdušné obrany v moderních armádách světa. Technická životnost letounů B-1B po provedených strukturálních úpravách je plánována do roku 2038.

Jedním z charakteristických rysů všech realizovaných zdokonalovacích opatření je co nejširší využití běžně komerčně dostupných technologií radaru, počítačů nové generace, prostředků elektronického boje a avioniky pro zajištění plné provozní slučitelnosti s řízenými střelami s plochou dráhou letu (ŘSPDL), odpalovaných z letounu typu ALCM (Air Launched Cruise Missile). Úhel křídla v sevřené poloze byl omezen na 60°, čímž byla snížena hodnota maximální rychlosti letu. Firma Rockwell rovněž plánuje další úpravy letounu B-1 pro zvýšení doletu.

B-1B byl strukturálně přepracován pro zvýšení jeho celkové vzletové hmotnosti z původních 177 750 na současných 214 650 kg. Hmotnost prázdného letounu B-1B je o 3% vyšší než B-1A. V prostoru mezi předním a středním prostorem pumovnice byla instalována další sekce, což se odrazilo ve zvýšení únosnosti bojové zátěže a ve schopnosti vyzbrojení letounu konvenční i jadernou municí. Zásadní změny se však týkají vybavení moderní avionikou, snížení efektivní radiolokační odrazné plochy, schopnosti automatického sledování profilu terénu pro speciální režim letu v přízemní výšce tzv. “kopírováním terénu”, let vysokou rychlostí při překonávání protivzdušné obrany protivníka a schopnost přesného bombardování.

Současné přístrojové vybavení letounu B-1B není schopné zabezpečovat veškeré grafické funkce, které poskytuje zdokonalený počítačový systém. Proto byl zahájen zdokonalovací program CUP (Cockpit Upgrade Program). Jeho cílem je podstatně zvýšit pravděpodobnost přežití ve složitých podmínkách poskytováním kritických výstražných informací osádce v případech ohrožení letounu zbraňovými prostředky protivníka. K nejdůležitějším opatřením programu je instalace velkoplošných barevných displejů v přední i v zadní kabině osádky a jejich systémové propojení v rámci centrálního zobrazovacího systému a zpřístupnění možností zabezpečení navedení moderních zbraní na vybrané cíle a zvýšení provozních možností při plnění taktických úkolů v dotyku s vojsky protivníka i v hloubce.

B-1B vedle radaru využívá rovněž extrémně přesný přijímač družicového navigačního systému NAVSTAR/GPS, sloučený s inerciálním navigačním zařízením s laserovými gyroskopy, dopplerovský navigační radar pro měření traťové rychlosti a úhlu snosu a radiolokační výškoměr pro měření relativní výšky nad terénem. Tyto prostředky poskytují osádce zcela autonomní navigaci po trati letu a v prostoru bojové činnosti (tzn. bez závislosti na pozemních prostředcích dálkové i blízké rádiové navigace) za všech povětrnostních podmínek a v noci. Tato data jsou využívána k obnově informací o polohách pozemních cílů a závisí na nich přesnost bombardování.

Dalším důležitým kvalitativním opatřením je instalace prostředků přenosu dat Link-16 a jejich plná integrace do soustavy radioelektronického vybavení. Umožňují utajený a proti rušení odolný přenos dat na přímou rádiovou viditelnost (LOS - Line-of-Sight) mezi letouny (nejen mezi jednotlivými letouny B-1, ale i mezi letouny B-1 a letouny taktického letectva, např. F-15 a F-16), mezi letouny B-1 a pozemními automatizovanými systémy velení a řízení (C²) a plnou provozní slučitelnost s průzkumnými prostředky a senzory na jiných letounech či na zemi. Link-16 vnáší do systému součinnosti všech složek ozbrojených sil vyšší kvalitu, objem a rychlost využitelných informací v reálném čase. Tento schopnost interoperability otevírá široké možnosti v procesech velení, řízení, spojení a průzkumu a zvyšuje efektivnost prakticky všech rozhodovacích a řídicích procesů v průběhu bojové činnosti. Výstupní zařízení Link-16 zobrazují obraz reálné situace na bojišti podle požadavku uživatele. Jednou z největších výhod systému Link-16 je schopnost velice rychlé a operativní obměny informací, které se prakticky okamžitě dostávají k obsluze zbraňových systémů, včetně osádky letounu B-1B a to i ve fázi např. letu do prostoru bombardování. Součástí přenášené informace mohou být nejen údaje o přidělení a přesné poloze konkrétního cíle, ale i jeho parametry, směr a rychlost jeho pohybu a další. Další výhodou části systému Link-16 na palubě letounu je schopnost tyto informace včetně krátkých upřesňujících dat o cíli velice rychle automaticky (počítačově) zpracovat a předat systému řízení bombardování. Tento špičkový datalink nachází uplatnění i v průběhu letu letounu B-1B do prostoru v přízemní výšce, kdy osádka nemůže využívat radar pro zaměření pozemních cílů z důvodu, že tyto cíle jsou zastíněny členitým a nerovným terénem. Data o cílech v tomto případě obdrží z jiného letounu, který cíle zaměří a na přímou rádiovou viditelnost předá letounu B-1B. Tato schopnost má hlavně nesmírný taktický význam, protože umožňuje letounům B-1B ničit mimořádně důležité a vysoce pohyblivé cíle, jakými mohou být například mobilní odpalovací zařízení balistických raket v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení.

B-1B používá velmi zajímavý radar kategorie SAR (Synthetic Aperture Radar) se syntetizovanou aperturou firmy Boeing. Na tomto radaru je realizován dlouhodobý zdokonalovací projekt LTU (Long Term Upgrade) s cílem zvýšit jeho pozemní rozlišovací schopnost ze současných tří metrů na 30 centimetrů nebo i lepší. Radar využívá několik speciálních režimů, včetně indikátoru pozemních pohyblivých cílů a mapování terénu. Tato mimořádná schopnost není samoúčelná, ale směřuje k dosažení schopnosti zcela autonomního vyhledávání, vysoce přesného zaměřování a automatického sledování cílů a v součinnosti s počítačem zbraňových systémů zajištění i vysoce přesného bombardování s použitím přesných zbraní (JDAM/JSOW) z prostoru mimo účinný dosah prostředků protivzdušné obrany. Koneckonců jde i o nahrazení starých komponentů novými a ulehčit tak údržbu a ošetřování radaru.

Americké vzdušné síly mají nyní celkem 95 letounů B-1, avšak předpokládají, že v několika příštích letech budou mít v operačním použití pouhých 60 letounů, přičemž ještě v roce 2000 počítalo s celkovým počtem 82 plně přestavěných letounů tohoto typu. Další letouny uvažuje ponechat jako zálohu s tím, že na nich bude prováděn běžný letecký výcvik.

Na závěr bych rád vyslovil své uznání organizátorům CIAF 2001, že se jim podařilo na naší české skromné letecké show předvést něco skutečně výjimečného. Loni to byl ruský Tu-22, letos americký protějšek, B-1B. Podařilo se, a stálo to určitě nemalé úsilí. Díky za sebe a snad i za další účastníky CIAF 2001 příslušníkům USAF za jedinečnou podívanou.

Zdroje a obrázky: Air Force Technology, www.angelfire.com, Jane’s All The World Aircraft, USAF, Boeing.