HORIZON - vrtulníkový systém pro průzkum bojiště

Zejména v moderních armádách je vývoji a neustálému zdokonalování technických prostředků průzkumu věnována mimořádná pozornost.

Vzdušný průzkum, který se výrazně podílí na získávání informací o protivníkovi, sehrává zejména ve vztahu k "informační válce" významné postavení. Zkušenosti z války v Perském zálivu potvrdily, že v současném ozbrojeném boji lze dosáhnout úspěchu pouze na základě maximálně důvěryhodné a důkladné informovanosti o záměrech a činnosti protivníka. Této informovanosti může být dosaženo pouze při vybavení vojsk vysoce efektivními prostředky průzkumu a jejich dovedným využíváním. Zejména v moderních armádách je vývoji a neustálému zdokonalování technických prostředků průzkumu věnována mimořádná pozornost. Jedním z příkladů tohoto úsilí je francouzský vrtulníkový systém vzdušného radiolokačního průzkumu HORIZON (Helicoptre d'Observation Radar et d'Investigation sur Zone), který je významným přínosem digitálního bojiště 21.století.

Vrtulníkový průzkumný systém má v porovnání s průzkumnými letouny řadu výhod. Ke svému provozu nevyžaduje vzletovou a přistávací dráhu, umožňuje operativní nasazení podle potřeb, může působit nízkou rychlostí v malé výšce nad terénem a to i z jednoho bodu (ve visu) apod. Je pravdou, že tyto výhody mohou být někdy nevýhodami, které se odrážejí ve zranitelnosti. Záleží na vhodné taktice a umění efektivně a vhodně vrtulníkový systém použít. Vrtulník je za letu méně stabilní než letoun, přirozené chvění a vibrace mají negativní vliv na bezporuchovou funkčnost senzorů a přesnost zaměřování a vyžadují doplnění senzoru přesným stabilizačním zařízením. Požadavek vysoké přesnosti zaměřování cílů objektivně vyžaduje rozměrné antény, ale ty mají nepříznivý vliv na stabilitu a vlastně i bezpečnost letu. Z historie je známo několik případů, kdy problémy byly natolik závažné, že vedly ke zrušení již rozpracovaných projektů. Podobné projekty vrtulníkových systémů průzkumu bojiště byly totiž v uplynulých letech realizovány v USA (např. americký systém SOTAS na vrtulníku JUH-1H a posléze i EH-60) a v Rusku (Ka-29). Zatímco americké projekty byly po období testovacích a ověřovacích zkoušek z důvodů závažných problémů (nestabilita, nadměrné zatížení a vysoká zranitelnost) zrušeny, ruský Ka-29 je dosud používán.

Nejprve vše nasvědčovalo tomu, že smutný osud potká i francouzský systém ORCHIDÉE. Pokud se konstruktéři a vojenští specialisté s těmito negativními vlivy vypořádají a najdou vhodná řešení, naleznou v průzkumném vrtulníku vhodného pomocníka, schopného naplnit požadavky, které jsou pro průzkumné letouny a bezpilotní prostředky prakticky nedostupné. Vše nasvědčuje tomu, že systém HORIZON se s hlavními problémy vypořádal. A nebylo jich málo. Vzhledem ke špičkovým technologiím v oblasti radiolokace, navigace, zpracování a přenosu dat lze tvrdit, že HORIZON ve své kategorii nemá ve světě konkurenta. Systém HORIZON představuje novou generaci vrtulníkových systémů průzkumu bojiště a přináší zcela novou kvalitu do oblasti vzdušného průzkumu. Tím jeho možnosti zdaleka nekončí. Zamýšlená přímá součinnost systému HORIZON s bojovými letouny a vrtulníky při odhalování a úderech na pozemní cíle s širokým využitím datových přenosů vnese na digitální bojiště novou podobu boje.

Ke kořenům zrodu systému AS 532 HORIZON

Předchůdce unikátního systému HORIZON, původně nazývaný ORCHIDÉE, byl navržen a vyvinut v polovině 80. let s cílem čelit hromadnému úderu obrněných pozemních jednotek armád zemí Varšavské smlouvy, zejména tanků. V souvislosti s ukončením období studené války, změnou vojenskopolitické situace a podmínek v Evropě a vyvstáním zcela nových nebezpečí, se změnila role tohoto původně jednorázového systému na víceúčelový systém vzdušného pozorování bojiště, velení, řízení a spojení C³I (Command, Control, Communications and Intelligence). Dvacet původně plánovaných vrtulníků systému ORCHIDÉE bylo v roce 1990 po testovacích zkouškách prvního plně vybaveného prototypu zrušeno. Jednoznačně pozitivní zkušenosti z války v Perském zálivu v roce 1991 vedly k opětovnému obnovení vývojového programu v redukované podobě již pod názvem HORIZON.

Systém HORIZON může být používán k získávání průzkumných informací od taktického až po strategický stupeň v době války i v průběhu regionálních konfliktů, v různých krizových situacích a vedení přehledu při humanitátních akcích v době míru. Systém ORCHIDÉE (nyní HORIZON) byl intenzivně využíván během války v Perském zálivu a v současné době je nasazován v Kosovu ve prospěch mírových sil. V posledních letech byla několikrát prakticky ověřena součinnost s americkým systémem vzdušného radiolokačního průzkumu a navedení JSTARS (Joint Stand-Off Target Atack Radar System) na letounu E-3 Sentry. Pozemní vojsko francouzské armády má nyní ve své výzbroji dva kompletní systémy HORIZON, tzn. čtyři vrtulníky AS 532 UL Cougar a dvě mobilní vyhodnocovací střediska, které byly vyrobeny v letech 1996 a 1997.

K vývoji a výrobě systému HORIZON

Zakázku na vývoj vrtulníkového systému HORIZON zadalo firmě Eurocopter francouzské ministerstvo obrany v roce 1992. Eurocopter je nyní dceřinou společností evropské společnosti EADS (European Aeronautics Defence and Space), vytvořenou předními firmami DaimlerChrysler Aerospace (SRN), Aerospatiale Matra (Francie) a CASA (Španělsko). Podstatným rozdílem mezi systémy ORCHIDÉE a HORIZON je, že HORIZON má na palubě vrtulníku Cougar pracoviště operátora, který zabezpečuje prvotní zpracování průzkumných informací a přenos průzkumných informací během letu.

První vrtulníkový systém HORIZON s vestavěným funkčním radarem poprvé vzlétl na sklonku roku 1992 a první vrtulník výrobní série byl dodán francouzskému pozemnímu vojsku v červenci roku 1996. Systém HORIZON je rovněž v operačním použití švýcarského vojenského letectva, 27 vrtulníků si objednalo pozemní vojsko turecké armády.

Složení a možnosti systému HORIZON

Kompletní systém HORIZON je tvořen jedním mobilním vyhodnocovacím střediskem s příslušnými prostředky navigace, spojení a přenosu dat Agatha, dvěma vrtulníku AS 532 UL Cougar s radarem, řídicím pultem operátora, prostředky navigace, komunikace, prostředky utajeného přenosu dat systému Agatha a rovněž prostředky vlastní ochrany elektronického boje (EB). V případě potřeby a v závislosti na konkrétní situaci, kdy se vyžaduje minimální doba reakce, je vzdušná část systému HORIZON (vrtulník Cougar s radarem) schopná pracovat bez pozemního vyhodnocovacího střediska.

Na výrobě spolupracují zejména firny Eurocopter (vrtulník Cougar), Thomson-CSF Radars Contre-Mesures (impulzní dopplerovský radar s indikátorem pohyblivých cílů) a Dassault Electronic (systém utajeného přenosu dat Agatha a mobilní vyhodnocovací středisko).

Systém HORIZON může být využíván k průzkumu bojiště za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Z operační výšky 4000 metrů při rychlosti letu 180 km/h (s anténou ve spodní, tzn. provozní poloze) je schopen vyhledávat pozemní pohyblivé cíle (kolová i pásová vozidla, tanky a BVP, vrtulníky za letu nebo v režimu ve visu, letouny malé rychlosti, bezpilotní prostředky i lodě) na rozlehlých prostorech v ideálních meteorologických podmínkách na vzdálenostech do 200 kilometrů, za deště a husté oblačnosti do 150 kilometrů (v evropských podmínkách je dosah v 90% 200 km). Jakýkoliv pohyblivý objekt může být automaticky detekován, analyzován, klasifikován a současně i určena jeho přesná poloha, směr a rychlost jeho pohybu. Systém HORIZON může být rovněž používán jako prostředek včasné výstrahy a zabezpečení navedení zbraní. Trať letu je plánována zejména s ohledem na profil terénu, resp. přímou rádiovou viditelnost v prostoru působení jak s ohledem na schopnost postihnout pozemní cíle, tak s ohledem na zajištění maximální možné bezpečnosti osádky i vlastního vrtulníku. Předpokládá se jeho využití rovněž v rámci humanitárních a mírových misí, ke kontrole a střežení státních hranic, akcí pro kontrolu smluv o odzbrojení, ale i k odhalování pašování drog, imigrace, terorizmu apod.

Každý ze systémů HORIZON může být používán samostatně (tzn. v autonomním režimu), nebo může operovat v úzké součinnosti s dalšími systémy HORIZON v rámci rozprostřené integrované sítě, případně v roli létajícího systému velení, řízení, spojení a průzkumu (C³I). Pružnost operačního zasazení a univerzálnost systému HORIZON vytváří předpoklady k zajišťování širokého spektra úkolů od výzkumu a ověřování nových průzkumných prostředků v reálných podmínkách až po požadavky nejvyšších velitelských orgánů NATO. HORIZON působí obvykle z prostoru mimo účinný dosah prostředků protivzdušné obrany (PVO) protivníka, ve dne i v noci a za všech meteorologických podmínek. Každých 10 sekund je schopen obnovit informaci o situaci na bojišti o rozloze 20 000 km². Průzkumná činnost systému je řízena operátorem z pracoviště uvnitř vrtulníku AS 532 UL Cougar.

Systém HORIZON má sehrávat klíčovou roli ve spojeneckém systému pozemního průzkumu NATO AGS (Alliance Ground Surveillance). Přitom může úzce spolupracovat se systémem vzdušného radiolokačního průzkumu a navedení JSTARS, ale může být nasazen a používán zcela samostatně k účelům průzkumu bojiště a sledování průběhu pozemních operací.

Vrtulník AS 532 UL Cougar

Vrtulník AS 532 UL Cougar byl speciálně upraven pro možnost působit v těsném dotyku s vojsky protivníka, resp. v blízkosti jeho státní hranice a vést pokud možno utajený vzdušný radiolokační průzkum. Jedná se především o následující opatření:

instalace ochlazovače výstupních plynů motoru pro dosažení co nejmenší hladiny infračerveného vyzařování
zabudování a integrace soustavy EB vlastní ochrany vrtulníku před letouny a PLŘS protivníka
strukturální zesílení konstrukce draku pro zmírnění následků a možného poškození při havárii a v případě tvrdšího dosedu po autorotaci
instalace odmrazovacího systému rotorů a pilotní kabiny pro možnost provozu v extrémních klimatických podmínkách
instalace přetlakového systému pro doplňování paliva za letu
úprava pilotní kabiny pro zajištění provozní slučitelnosti s brýlemi pro noční vidění
přidání meteorologického radaru
zabudování a integrace rádiových a datových prostředků s utajeným provozem
doplnění inerciálním navigačním zařízením s vestavěným terminálem družicového navigačního systému GPS pro korekce navigačních dat a zajištění jeho součinnosti s autopilotem

Vrtulník Cougar je poháněn dvěma turbohřídelovými motory Makila 1A1 firmy Turbomeca. Vstupní otvory kanálu přívodu vzduchu k motorům jsou z důvodu zamezení nasátí cizích předmětů chráněny mřížkou, centrální část je vybavená speciálním filtrem pro provoz v silně prašném prostředí a při silné koncentraci písku ve vzduchu, na výstupu jsou ochlazovače výstupních plynů. Palivo je plněno do šesti pružných samotěsnicích palivových nádrží o objemu 2020 litrů, které zabraňují vytékání paliva při havárii nebo průstřelu projektilem. Pilotní kabina je plně přizpůsobena brýlím pro noční vidění NVG (Night Vision Gogles). Rádiové i datové provozy všech komunikačních systémů a prostředků jsou z důvodů utajení a ztížení odposlechu protivníkem šifrovány.

Navigační soustava vrtulníku zahrnuje rádiové navigační zařízení Decca, které pracuje v součinnosti s autopilotem Model 155 firmy SFIM a inerciální navigační zařízení s vestavěným terminálem družicového navigačního systému GPS. Ke standardnímu radioelektronickému vybavení vrtulníku patří VKV všesměrové zařízení dálkové rádiové navigace VOR a dálkoměrné zařízení DME, zařízení pro řízení přistání podle přístrojů ILS (Instrument Landing System), radiolokační výškoměr a víceúčelové zařízení družicového navigačního systému GPS (pro navigaci a řízení letu).

Osádku tvoří dva piloti a jeden operátor radaru/systému přenosu dat Agatha.

Základní TTD vrtulníku AS 532 UL Cougar

Výkony
Maximální povolená rychlost: 278 km/h
Cestovní rychlost: 249 - 270 km/h
Rychlost při použití radaru: 180 km/h
Dostup: 4100 m
Typická operační výška: 4000 m
Dolet se standardní zásobou paliva: 842 km
Dolet s maximální zásobou paliva: 1176 km
Vytrvalost letu: 4 h 20 min

Radar
Maximální dosah: 150-200 km
Obnova informace: 20 000 km² každých 10 s

Rozměry

Průměr nosného rotoru: 15,6 m
Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,05 m
Celková šířka: 3,86 m
Celková délka: 18,7 m
Celková výška: 4,92 m

Rozměry kabiny: 6,81 x 1,8 x 1,55 m

Radar

Hlavním senzorem systému HORIZON je impulzní dopplerovský, plně číslicový, kmitočtově agilní radar firmy Thomson-CSF Radars Contre-Mesures s indikací pohyblivých cílů MTI (Moving Target Indication), detekcí nepohyblivých cílů a pasivním režimem (ELINT – Electronic Intelligence) pro zaměřování pracujících radarů v systémech PVO. Vyznačuje se mimořádnou odolností proti radioelektronickému rušení. Je tvořen třemi jednotkami – vysílačem, přijímačem a vyhodnocovací jednotkou s řídicím počítačem, které jsou instalovány uvnitř vrtulníku a širokou plošnou fázovanou anténou, instalovanou vně vrtulníku. Vysílač radaru pracuje v kmitočtovém pásmu 8 až 12 GHz. Indikátor pohyblivých cílů MTI je schopen detekovat cíl, pohybující se rychlostí vyšší než 2 m/s (až do 250 km/h) s přesností ± 7 km/h. Počítač radaru je schopen zpracovávat údaje až o 4000 cílech.

Anténa s extrémním potlačením bočních smyček vyzařovací charakteristiky je uchycena na speciálním mechanizmu, který ji za letu vertikálně vysouvá pod trup a mechanicky se celokruhově otáčí. Před přistáním se anténa sklápí napříč směrem k zadní části trupu. Při spojitém celokruhovém přehledu prostoru bojiště (360°) využívá kombinace mechanického a elektronického snímání ve volitelném stálém zorném poli 60° nebo 90° úhlovou rychlostí 2, 4 nebo 8° za sekundu v závislosti na operační výšce, kursu a rychlosti letu.

Poloha antény může být za letu je stabilizována a nasměrována do zvoleného směru podle pokynu operátora nezávisle na změně směru a rychlosti letu. V případě potřeby může operátor zvolit užší sektor snímání 5° v prostoru kolem cíle a docílit obnovy dat každých 2,5 sekundy. Rozlišovací schopnost v dálce je 40 metrů. Detekované cíle počítač třídí podle rychlosti do základních kategorií (kolové vozidlo, pásové vozidlo, vrtulník). Zajímavostí je, že dokáže detekovat i vrtulníku za letu ve visu (nulové rychlosti) detekcí jeho otáčejících se rotorů. Při vývoji radaru byla věnována mimořádná pozornost jeho odolnosti proti elektronickému rušení a protiradioelektronickým řízeným střelám.

Systém utajeného přenosu dat Agatha

Získaná a za letu zpracovaná data (druhy, polohy a směry pohybu cílů) jsou předávána do pozemního vyhodnocovacího střediska (nebo současně a zcela nezávisle i do několika vyhodnocovacích středisek) s využitím systému utajeného přenosu dat Agatha. Systém pracuje oboustranně (tzn. současný přenos dat z vrtulníku do pozemního střediska a naopak), v kmitočtovém pásmu J (10 až 20 GHz). Přenosová rychlost 0,5 Mbyt/s je optimalizována pro přenos dat obrazové informace s pohyblivými cíli. Vyznačuje se vysokou efektivností provozu a automatickou opravou chyb. Oboustranný přenos dat je možné uskutečnit na vzdálenost 70 až 100 kilometrů (na přímou rádiovou viditelnost). Systém je tvořen palubní (vrtulníkovou¨všesměrovou anténou a pozemní úzce směrovou anténou s velmi malými postranními smyčkami vyzařovací charakteristiky. Předpokládá se, že zvýšením výkonu vysílače se tento dosah zvýší na 150 kilometrů. Systém Agatha pracuje s pseudonáhodnou změnou pracovního kmitočtu (pseudo-random frequency hopping) a je charakteristický svojí mimořádnou odolností proti zachycení a rušení. Pozemní anténa, která je součástí pozemního vyhodnocovacího střediska, je instalována na hydraulicky výsuvném stožáru, který ji může vyzvednout do výšky až 8,5 metru.

Pozemní vyhodnocovací středisko

Pozemní vyhodnocovací středisko je instalováno ve standardizovaném kontejneru, chráněném proti účinkům zbraní hromadného ničení a přepravováno na šestikolovém pětitunovém nákladním automobilu. Je vybaveno dvěma pulty operátorů, které jsou propojeny místní sítí. Výstupní zařízení zahrnují laserovou tiskárnu, barevnou kopírku a výměnné pevné disky počítače. Zde se provádí podrobná analýza situace na bojišti. Napájení střediska zabezpečuje dieselelektrický generátor o výkonu 15 kVA. Samozřejmostí je opatření kontejneru filtroventilačním a klimatizačním zařízením.

Hardware i software pultů ve vrtulníku i pozemních střediscích byl optimalizován s cílem snížit manuální úkony operátorů na minimum, maximálně urychlit procesy analýz, vyhodnocování a tvorby podkladů pro potřeby velitelských orgánů a samozřejmě i v souladu s taktickotechnickými požadavky konkrétních uživatelů. Mobilní středisko je přepravitelné letecky.

Prostředky EB vlastní ochrany vrtulníku

Vrtulník nemá žádnou výzbroj a jedinou obranou před PLŘS a letouny protivníka jsou aktivní/pasivní prostředky elektronického boje (EB) vlastní ochrany, zejména pasivní výstražný přijímač TDS-H, který detekuje elektromagnetickou energii, vyzařovanou radary PVO, výstražný přijímač odpálení PLŘS MWS-20 a výmetné zařízení radiolokačních odrážečů a infračervených klamných cílů Saphir-A. Optimální vybavení vlastní ochrany mu i přes vysokou technologickou úroven protivrtulníkových zbraní dává pověrně vysoké šance na přežití.

Výstražný radiolokační přijímač TDS-H firmy Thomson-CSF Detexis o hmotnosti pouhých 6 kg představuje jeden z nejkompaktnějších soudobých typů IFM přijímačů a může být snadno zabudován prakticky do libovolného typu vrtulníku. Díky vysoké přesnosti měření kmitočtu poskytuje spolehlivé a jednoznačné rozpoznání všech soudobých typů radarů, zejména začleněných v systémech protivzdušné obrany. Vyznačuje se extrémně krátkou dobou reakce a dosahuje téměř 100% pravděpodobnosti zachycení signálu v silně zarušeném prostředí. Přednostmi přijímače jsou možnost širokého programování a schopnost záznamu charakteristik všech příznaků hrozby a parametrů signálů během letu pro podrobnou technickou analýzu taktické situace po přistání. Výstražný radiolokační přijímač TDS-H se za provozu snadno udržuje. Právě pro tyto přednosti byl v roce 1995 vybrán velením francouzského pozemního vojska pro vrtulníky Cougar. Výstražný radiolokační přijímač TDS-H nabízí za relativně nízkou cenu vysokou úroveň výkonu, která je požadována pro vlastní ochranu vrtulníků v 21. století.

MWS-20 (MAW) firmy DASSAULT ELECTRONIQUE patří k nejmodernějším prostředkům kategorie aktivních detektorů blížících se PLŘS. Využívá metodu impulzní dopplerovská detekce, číslicové zpracování signálů s využitím rychlé Fourierovy transformace a řady nových technologií, které přispívají k vysoké výkonnosti a miniaturizaci celého zařízení. Použití principu radiolokační detekce umožňuje zjistit prakticky jakýkoliv druh přibližující se PLŘS (pasivní, aktivní, poloaktivní, s radiolokační, infračervenou a laserovou naváděcí soustavou, případně naváděnou po vodiči) a podle měřené rychlosti, vzdálenosti a směru letu určit i čas, zbývající do střetu s vrtulníkem. Vyznačuje se nízkou hmotností (asi 12 kg), snadnou údržbou a relativně nízkými provozními náklady.

Nejnáročnější úkol spočívá na klamných cílech pasivních rušičů, které představují skutečnou aktivní ochranu vrtulníku, způsobující oklamání či zahlcení naváděcí soustavy střely. Cougar je vybaven výmetným zařízením Saphir-A firmy Matra-BAe Dymanics. Ve vhodném okamžiku jsou automaticky na základě údajů výstražných prostředků vystřelovány příslušné náboje do prostoru mezi vrtulníkem a naváděnou PLŘS. Aby tato opatření byla účinná, musí být použit správný druh nábojů, okamžik zahájení a způsob jejich výmetu. Jedině úzké propojení výmetného zařízení s výstražným detektorem zaručuje aktivní a bezprostřední ochranu vrtulníku.

Výstražné přijímače ve spojení s výmetnými zařízeními pasivních rušičů představují minimální soustavu EB vlastní ochrany vrtulníku v moderním boji vzhledem ke specifické povaze zamýšlených úkolů a letovým možnostem. Odborníci předpokládají jejich postupné zdokonalení tak, aby odpovídaly perspektivním podmínkám a předpokládanému použití.

Jak systém HORIZON pracuje

Konstruktéři vycházeli ze zkušeností, že vrtulník sám o sobě je relativně pomalý a navíc je obtěžkán průzkumným zařízením, prostředky přenosu dat, a je tedy velmi zranitelný. Proto navrhli zvláštní způsob jeho provozu s cílem minimálního vystavování se nebezpečí palby protivníka. K prostoru, odkud má být průzkum veden letí v přízemní výšce nad terénem. Odtud by ale žádné cíle neviděl, proto následuje nečekaný intenzivní stoupavý let rychlostí 10 m/s do výšky 3000 metrů. Tento manévr trvá asi 5 minut. Vlastní průzkum, kdy je radar aktivní, je veden po dobu dvou až tří minut a je nejkritičtější fází mise. Prozradí tím svou přítomnost a jeho prvořadým úkolem je co nejrychleji zmizet. Docílí toho intenzivním klesáním zpět do přízemní výšky s využitím autorotace. Bezprostředně po dosažení přízemní výšky se přemístí do dalšího naplánovaného bodu, ze kterého opět přechází do intenzivního stoupavého letu – vše se opakuje několikrát po sobě. Získaná data o cílech jsou přenášena ve stoupavém letu nebo během klesání pokud možno z největší výšky s ohledem na maximální dosah směrových prostředků přenosu dat.

Testovací a ověřovací zkoušky

Do března roku 1999 byly všechny vrtulníkové systémy HORIZON dislokovány u 1. bojového vrtulníkového pluku na jedné z leteckých základen nedaleko Paříže, kde se nachází letové testovací středisko. Systém HORIZON zde byl podrobován dlouhodobým ověřovacím a testovacím zkouškám. Získané poznatky vedly k postupnému zdokonalování speciálního elektronického vybavení, upravení algoritmu řídicího počítače a některých režimů radaru s cílem spolehlivě rozlišit různé druhy cílů (vrtulníky, kolová nebo pásová vozidla) a ke konstrukčním úpravám mechanických dílů a ovládání antény. Před vedením průzkumu se anténa vysouvá zpod trupu a sklápí směrem dolů. Jestliže tato operace selže a nelze ji zasunout zpět, není možné s vrtulníkem bezpečně přistát. To přivedlo konstruktéry k opatření vybavit kloubové rameno malými výbušnými náboji, jejichž cílem je v takovém případě odpálit celé rameno s anténou (samozřejmě přitom nepoškodit vrtulník). Tato situace již nastala při jednom z testovacích letů v roce 1998.

Bojové nasazení systému HORIZON v Kosovu

Bezprostředně poté, co byly zahájeny letecké operace proti bývalé Jugoslávii, francouzská armáda do prostoru přesunula dvě pozemní vyhodnocovací střediska a čtyři vrtulníky Cougar s instalovanými radary. Nutno poznamenat, že v době, kdy velení francouzského pozemního vojska dne 9. dubna 1999 rozhodlo o jejich přesunutí, nebyly stále ještě plně upraveny a vybaveny k bojovému použití. Dne 26. dubna byly přesunuty na leteckou základnu ve Skopje v Makedonii a zaujaly bojovou pohotovost. Přesun systémů HORIZON včetně dvou vyhodnocovacích středisek a prostředků zabezpečení z Francie do Makedonie na vzdálenost 1800 kilometrů trval pouhé dva dny. Pro zajištění provozu bylo do prostoru přepraveno 45 mužů a 2 ženy specialistů, včetně 5 civilních pracovníků firem Eurocopter a Thomson-CSF. Ochranu detašované vrtulníkové základny zajišťovalo 30 vojáků francouzského pozemního vojska, které po několika dnech vystřídali příslušníci francouzskéé vojenské policie. Z hlediska vedení průzkumu byl problémem členitý hornatý terén. Aby vrtulníkový systém získal dokonalý obraz a přehled o pozemních cílech, bylo nutné působit z maximální výšky, které bylo možné dosáhnout. Při všech akcích v Kosovu vrtulník Cougar operoval ve výšce od 3600 do 4500 metrů. Jedním ze základních požadavků byla co nejdelší doba vedení průzkumu. To si objektivně vynutilo maximální zásobu paliva a tedy i dosažení maximální vzletové hmotnosti. Hmotnost zvyšovaly rovněž vestavěná testovací a měřicí zařízení, která zůstala na palubě (např. nový systém elektronického boje vlastní ochrany, prototyp kyslíkové soustavy pro posádku v případě letů ve větších výškách. Vrtulník pak byl příliš těžký a trvalo mu déle, než dosáhl operační výšky a tím se zkrátila se i doba vlastního vedení průzkumu. Jediným řešením bylo snížení zásoby paliva, což se odrazilo ve zkrácení vytrvalosti letu z teoretických 4 na pouhé 3 hodiny (včetně 20 minut rezervy pro případ mimořádné situace, např. v souvislosti se zasouváním antény). Proto bylo rozhodnuto, že vrtulník Cougar nebude vést průzkum během stoupavého letu, ale pouze po plánované hlídkovací trati ve stanovené výšce. Maximálního dostupu (operační výšky) dosáhl asi po 30 minutách letu z letecké základny a poté letěl rychlostí asi 180 km/h a přitom periodicky aktivoval radar. Ukázalo se, že tento způsob je mnohem efektivnější, než usilovat o vedení průzkumu v trvání 2-3 minut během stoupavého letu. Potvrdila se i předpokládaná taktická nevýhoda vrtulníku Cougar – velká radiolokační odrazná plocha, na které se podílí hlavně relativně velká plocha antény. Na odhalení se podílelo rovněž vyzařování elektromagnetické energie radaru. To způsobovalo, že vrtulník Cougar byl radary protivzdušné obrany protivníka snadno viditelný na obrovské vzdálenosti. Jejich operátoři vždy vrtulník nejen spolehlivě odhalili, ale stále věděli, jakou rychlostí, v jaké výšce a kterým směrem se pohybuje. Velkým nebezpečím byly jugoslávské palebné baterie protiletadlových raketových systémů SA-6, rozmístěné nedaleko státních hranic s Makedonií. Jejich dosah účinné střelby je 23 km a proto vrtulníky Cougar působily asi 25 km od státní hranice, odkud radar systému HORIZON mohl kontrolovat pohyb cílů na území Kosova v hloubce do 125 kilometrů. Osádka během letu samozřejmě využívala všech podpůrných informací z létajícího střediska řízení a uvědomování NATO systému AWACS, hlídkovacích letounů a letounů radioelektronického průzkumu, působících v prostoru. Při zvážení toho že vrtulníky systému HORIZON působily malou rychlostí v malé výšce a v nebezpečném prostoru, se francouzští vojenští specialisté domnívali, že byly velmi zranitelné.

Během leteckých úderů proti bývalé Jugoslávii integrovaný systém vlastní ochrany EB detekoval PLŘS i blížící se jugoslávský bojový letoun ze vzdálenosti asi 30 km, letící nedaleko makedonské státní hranice. Jakmile osádka vrtulníku obdržela výstražnou informaci o tomto hrozícím nebezpečí, okamžitě přerušila průzkumnou činnost a přešla k rychlému klesání do přízemní výšky s využitím autorotace. Vlastní ochrana vrtulníku se ukázala jako málo efektivní a plnila zejména výstražnou roli. Bylo to tím, že specialisté elektronického boje vrtulníku Cougar neměli k dispozici reálné provozní parametry jugoslávských elektronických prostředků, které by uložili do paměti řídicího počítače výstražného přijímače. Proto byl zaznamenán vysoký výskyt falešných poplachů. Nemohly být ani optimalizovány algoritmy výmetných zařízení, aby efektivně reagovaly na konkrétní situaci.

Ve skutečném bojovém nasazení systém HORIZON prokázal, že je schopen do 2 minut od zjištění cíle předat veškeré údaje příslušným velitelským orgánům. Obnovu dat provádí každých dalších 20 sekund. K přenosu dat z vrtulníku do pozemního vyhodnocovacího střediska, dislokovaného ve Skopje, byl využíván družicový spojovací systém Syracuse francouzských ozbrojených sil. Tento přenos si vyžádal vždy asi 1,5 sekundy. Operátoři pozemního střediska přijaté informace ověřili, vyhodnotili, doplnili je navigačními údaji, digitální mapou a poté předali středisku společných vzdušných operací NATO CAOC (Combined Air Operations Centre) do italské Vicenzy.

HORIZON je schopen úzce spolupracovat s americkým systémem vzdušného radiolokačního průzkumu a navedení JSTARS na letounu E-8, kterému může v reálném čase předávat digitalizovanou informaci z určeného prostoru. Operátor systému JSTARS může sloučit informace, získanými oběma průzkumnými systémy.

Pro dokreslení možností systému HORIZON jedna malá historka. V době návštěvy gen. Wesley Clarka u francouzské jednotky a prohlídce vyhodnocovacího střediska systému HORIZON byl radarem vrtulníku Cougar zjištěn a automaticky sledován jugoslávský vrtulník. Systém JSTARS, který ve stejné době působil ve stejném prostoru, tento cíl nezjistil. Gen. Clark ihned rozhodl vyslat do daného prostoru bezpilotní prostředek RQ-1A Predator, který přítomnost vrtulníku potvrdil. Je snad francouzský systém HORIZON lepší než americký JSTARS? V tomto případě byl HORIZON v porovnání se systémem JSTARS ve výhodě – působil ve střední výšce a z této výšky byla vyzařovací charakteristika jeho radaru mnohem užší, než u radaru systému JSTARS, který operoval ve výšce větší než 10 000 metrů a rušivé odrazy v důsledku terénu byly i za podmínek, kdy působil uprostřed hor, výrazně nižší. Ukázalo se, že malý HORIZON může být výtečným pomocníkem velkého JSTARS. Může totiž nahlížet do míst, kam JSTARS nemá šanci dohlédnout proto, že mu v tom brání horský terén (radiolokační signál se šíří přímočaře).

Během operací v Kosovu systém HORIZON uskutečnil celkem 49 bojových misí, z toho 14 v noci. Radar systému byl přitom v provozu v trvání více než 110 hodin. Mohlo by se zdát, že 4,5 dne vedení průzkumu bojiště je relativně bezvýznamné, ale HORIZON během této krátké doby přinesl takové množství velmi cenných informací, které měly mimořádný význam zejména z taktického hlediska. Na základě aktuálních a přesných informací, které systém HORIZON předal spojeneckému velení, byla uskutečněna řada úspěšných leteckých misí. A nejen to. HORIZON nastínil, že je schopen vedle klasických úkolů vzdušného průzkumu efektivně plnit mnohem širší roli na digitálním bojišti. Jedno z možných řešení již specialisté rozpracovávají. Vybavení vrtulníku Cougar standardní rádiovou stanicí Have Quick II umožní přímý přenos dat o mobilních pozemních cílech během letu na letoun E-8 systému JSTARS. Operátoři systému JSTARS budou moci v reálném čase navádět úderné letouny na tyto pozemní cíle. Stejné možnosti se nabízení u britského systému vzdušného průzkumu bojiště ASTOR. Vrtulník Cougar by mohl například z prostoru mimo účinný dosah prostředků PVO protivníka zjišťovat pozemní cíle na vzdálenost 150 km a při použití rádiové stanice PRG 4 s kódovaným signálem a dosahem 100 km na ně navádět bojové vrtulníky. Zavedením perspektivního vrtulníku Tiger do výzbroje se právě tyto možnosti výrazně rozšíří. V souvislosti s tím se předpokládá vrtulník Cougar vybavit druhým pracovištěm operátora, specializovaným na přenosy dat bojovým prostředkům a v rámci automatizovaných systémů velení, řízení, spojení a průzkumu pozemních i vzdušných sil. Již nyní je vrtulník vybaven prostředky přenosu dat Atlas, umožňující přímou součinnost s velitelskými středisky dělostřeleckých jednotek a dalšími datovými prostředky systémů MIDS a SATCOM pro účely součinnosti i mimo francouzské ozbrojené síly.

Systém HORIZON dostal v Kosovu i lekci z hlediska schopnosti vedení radioelektronického průzkumu. Ukázalo se totiž, že by v budoucnu mohl významně přispívat k analýze elektronických prostředků, začleněných v systému protivzdušné obrany. Působí totiž v její těsné blízkosti, neustále ji provokuje a nutí k aktivaci naváděcích a ozařovacích radarů. Musí být schopen nejen poskytovat včasnou výstrahu při ozáření osádce, ale parametry detekovaných signálů průběžně zaznamenávat a zaměřovat polohy zdrojů jejich vyzařování. K tomu se předpokládá vybavit vrtulník odpovídajícími prostředky.

Perspektivy rozvoje systému HORIZON

Dva kompletní systémy HORIZON byly v roce 2000 zavedeny do operačního použití francouzského pozemního vojska. Specialisté tvrdí, že vrtulníkový pluk je schopen plnit jednu bojovou průzkumnou misi denně. Velení francouzského pozemního vojska již nyní uvažuje o realizaci střednědobé modernizace MLU (Mid Life Update) okolo roku 2004. Hodlá zdokonalit systém vlastní ochrany EB integrací nového softwaru, optimalizaci výmetných zařízení IČ/RL klamných cílů v závislosti na konkrétní situaci, instalovat nový odpovídač identifikačního systému IFF a další.

Uvažuje se rovněž o zabudování radaru SAR (Synthetic Aperture Radar) s vysokou rozlišovací schopností řádově několika desítek centimetrů, schopného s bodovou přesností zaměřovat polohy nepohyblivých pozemních cílů. Předpokládá se i zvýšit dosah radaru z nynějších 150 na 200 kilometrů. Režimy budou rozšířeny o režim námořní, který má umožnit zjišťování plavidel na moři. Tato opatření jistě přinesou zvýšení hmotnosti vrtulníku a tak se zvažují možnosti vývoje vrtulníku nové generace v letech 2015 až 2020. Uvažuje se o jeho vybavení novým typem aktivní, elektronicky řízené rozprostřené antény, která má být vyvíjena pro použití na vrtulníku NH-90. Vše nasvědčuje tomu, že systém HORIZON se svojí schopností zjišťovat mobilní odpalovací zařízení balistických raket, bude v blízké budoucnosti spolu s bezpilotními prostředky významným článkem v budovaném komplexním systému protiraketové obrany NATO.

Závěr

Vrtulníkový systém průzkumu bojiště AS 532 HORIZON, vzhledem k vestavěnému radaru velkého dosahu, špičkové technologii zpracování získaných informací a operativnosti nasazení, představuje velice efektivní průzkumný prostředek digitálního bojiště 21.století. Lze předpokládat, že v příštích letech budou dále rozvíjeny jeho možnosti zejména s cílem zajistit dokonalou součinnost s dalšími prostředky vzdušného průzkumu armád států NATO.

Obrazová příloha:

Schéma:

Zdroje: Jane’s Radar and EW Systems 2000-2001, Jane’s All the World Aircraft 2001-2002, Jane’s Avionics 2001-2002, Air Forces Monthly, prospektové a materiály firem Eurocopter, Thomson-CSF, Dassault Electronic, odborný vojenský tisk, Air Force Technology, Army Technology, Internet (www.airforcesmonthly.com, www.defence-data.com, www.fas.org, www.eurocopter.com ad.).