Ministr obrany ocenil záchranáře
V pondělí 28. února 2005 přijal ministr obrany České republiky Karel Kühnl na 21 záchranářů z řad profesionálů i civilní veřejnosti, aby ocenil především mimořádnou odvahu a obrovskou dávku lidskosti těch, jenž se podíleli na záchraně lidských životů.
Oceňování výjimečných činů má v České republice již šestiletou tradici. Časopis Rescue report byl první, kdo s nápadem ocenit každodenní lidské hrdinství přišel. Proto i nadále zůstává pořadatelem soutěže o nejlepší záchranářský čin roku.
Ministr obrany Karel Kühnl, který v letošním roce převzal nad udělováním Zlatých záchranářských křížů za rok 2004 záštitu, rozšířil oceňování mimořádných činů záchranářů o kategorii „za dlouhodobé výtečné plnění úkolů při podpoře základních složek integrovaného záchranného systému“. Z řad vojenských profesionálů byli oceněni ti, jenž pomáhali zachraňovat lidské životy při povodních na Moravě v roce 1997, v Čechách o pět let později, či po zemětřesení v Turecku.
„Vás všechny nominoval sám život – život, který jste chránili a hodnoty, které jste pomáhali uchovat,“ řekl ministr v úvodu svého projevu a dodal: „Díky vám můžeme mít velmi konkrétní představu o tom, jakou podobu na sebe může vzít anděl strážný a ve světle výsledku jeho snažení ani příliš nezáleží na tom, k jakému patří resortu a má-li uniformu, či nikoliv.“
Mezi oceněnými byl i sedmnáctiletý gymnazista Tomáš Maule z Plzně, jemuž se podařilo vloni v červenci v úseku mezi Číčenicemi a Prachaticemi vyprostit dva cestující po havárii vlaku. Zavolal záchranku, jednu cestující vynesl z vykolejeného vagónu ven, první pomoc poskytl průvodčímu, který měl zapadnutý jazyk… „Bylo to intuitivní, měl jsem zúžené vidění, reagoval jsem instinktivně,“ popsal Tomáš novinářům své pocity. První pomoc se naučil od svého strýce – lékaře.
Média v prosinci loňského roku podrobně informovala i o případu kojence, jenž se následkem mozkové mrtvice dědečka, který dítě hlídal, ocitl v ledové řece. „Byla to náhoda, že jsme ten kočár viděli. Bydlím kousek vedle. Nevěděli jsme, že tam bude dítě, mysleli jsme, že tam je prázdný kočárek,“ vyprávěl Jan Baláš. "Ta holka vypadala velice špatně,“ doplnila spoluzachránkyně Eva Mazurová. Malou Viktorku se jim podařilo zachránit na poslední chvíli. „Naskočilo nám samo, co máme dělat,“ prohlásili oba.
Vyprávění o podobných obdivuhodných činech z úst aktérů samotných vyslechli novináři několik. Z rukou Karla Kühnla převzali děkovný dopis a věcné dary. V Pražském salonku Ministerstva obrany byli oceněni lidé, jež jsou všichni hodni úcty a obdivu, neboť se v dané chvíli neptali, zda mohou či ne, zda to není nepříjemné či dokonce nebezpečné, a že už vůbec nikdy by je nenapadlo zkoumat, co za to.
„Jednoduše jste dokázali, že když člověk opravdu chce, a ví, že musí, dokáže všechno. Koneckonců, výjimečné a velké činy nejsou vyhrazeny jen výjimečným situacím a tak zvaným dějinným okamžikům. Příležitost vykonat je se může náhle otevřít kdykoliv, kdekoliv a komukoliv. Teprve potom se pozná, co je pravdy na klasickém rčení, že teprve překážky v nás vyburcují vlohy, které by za jiných okolností zůstaly dřímat. Ostatně, již starý dobrý Goethe řekl, že ve všem, co je velké, je prvním krokem odvaha – k velkým činům i k velké a záslužné práci.“ To jsou slova ministra obrany, k nimž není třeba komentáře.
V pátek 4. března 2005 se v sále Národního domu na Smíchově uskutečnilo slavnostní předávání Zlatých záchranářských křížů za rok 2004.
S iniciativou vyznamenat laické i profesionální činy přišla redakce záchranářského časopisu RESCUE report již v roce 1999.
V letošním roce záštitu nad touto soutěží převzal ministr vnitra, ministr obrany, ministryně zdravotnictví ČR, generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR a v neposlední řadě i primátor hlavního města Prahy.
Posláním soutěže je ocenit obětavé činy první pomoci z řad laiků a vyzdvihnout výjimečné, profesionálně zvládnuté zásahy hasičů, zdravotníků, vojáků, policistů a jiných záchranářských skupin.
Ve slavnostní atmosféře byly ceny předány celkem v 8 kategoriích.
Příslušníkům Armády České republiky Ing. Josefu Vávrovi a Ing. Zdenku Krubovi předal Zlatý záchranářský kříž náměstek ministra obrany pro obrannou politiku Ing. Martin Bělčík Oba ocenění po mnoho let pracovali jako velitelé vojenských záchranných útvarů, svou činností přispěli k rozvoji Integrovaného záchranného systému.