Anketní otázky

1. Jaké bylo Vaše první setkání s armádou?

Studoval jsem na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a v té době jsem se přátelil s několika tehdejšími studenty Vojenského výzkumného a doškolovacího ústavu Jana Evangelisty Purkyně, kterých jsem si velice vážil a proto jsem se rozhodl jít v jejich stopách. Z ročníku, který jsem končil, sedmadvacet mých spolužáků odcházelo studovat civilní lékařskou fakultu. Takže v této konkurenci byla volba studia na vojenské lékařské fakultě dobře pochopitelná.

2. Jak by měl podle Vás vypadat voják 21. století

Na tuto otázku nelze jednoduše a jednoznačně odpovědět. Já bych zůstal u svého oboru. Pokud bych mluvil o vojákovi 21. století, cítil bych se kompetentní pouze k vyslovení názorů týkajících se příslušníků zdravotnické služby.

Z tohoto pohledu si představuji, že to bude specialista, připravený poskytovat adekvátní zdravotní péči. Předpokládám, že to bude člověk s obrovskou empatií, schopností vcítit se do problémů a potřeb svých potenciálních pacientů i svých velitelů. Bude to člověk všestranně připravený snášet úskalí vojenského života, a to jak v míru, tak i v případě v bojového nasazení. Zároveň bych si přál, aby to byl člověk, který by tyto kvality ve válečném konfliktu nikdy nemusel použít. Stačila účast v několika misích a měřítka mých hodnot se radikálně změnila. Historií lidstva se line potřeba utvářet ozbrojené skupiny, jež mají za úkol hájit společnost, která je ustavila. Netýká se to jen dávné historie, stejnou potřebu obrany asi vnímá i dnešní moderní stát. A nejinak je tomu i v podmínkách České republiky. Přesto bych si přál, aby voják AČR mohl sloužit vždycky jenom jako garance státní suverenity, bez nutnosti hájit ji ozbrojenou silou.

3. Proč jste se rozhodl prezentovat Zdravotní službu AČR na Dnech armády na Moravě?

Důvodů je hned několik. Jedním z nich je potřeba prezentovat zdravotní službu jako důležitou složku ozbrojených sil a snaha ukázat, jaký je potenciál armády i v nebojové sféře. Ať se podíváme do kterékoliv historického období, vždy v podmínkách armády docházelo k akceleraci vědeckého vývoje a výzkumu, jehož výsledky byly, a dodnes jsou, používány v civilním sektoru. To sepětí je hlavním opodstatněním toho, proč by armáda měla svá pracoviště, své výkony a svůj potenciál prezentovat na veřejnosti. Odstranily by se v mnoha případech projevy nesouhlasu a nepochopení.