Abych mohl bojovat, museli mě ostaršit
Poručík Ludvík Čambala byl dnes, 6. května, posledním hostem diskusního fóra Dnů armády na Moravě. Kromě barvitých zážitků z fronty divákům připomenul také krutou realitu poválečného života v Československu
„Stejně jako většina občanů tehdejšího Československa jsem se ani já nedokázal smířit s podpisem mnichovské dohody v roce 1938 a následným nacistickým diktátem. Každý mladý člověk, který vyrůstal za první republiky, byl na československý stát hrdý a těžko se smiřoval s tím, že jeho suverenitu zašlapává německý agresor,“ řekl poručík Čambala a dodal: „Myšlenka svobody ve mně byla výchovou i Sokolem zakotvena tak pevně, že jsem se rozhodl opustit Československo a dát se do služeb cizinecké legie.“ Jeho naverbování však nebylo vůbec jednoduché. V době, kdy se rozhodl stát vojákem, mu bylo pouhých sedmnáct let, a proto ho museli ostaršit. Hranice republiky překročil 22. září 1939. Stal se členem francouzské cizinecké legie, s níž se dostal do Anglie. Zúčastnil se bojů o pobřeží a v roce 1945 se s obrněnou brigádou vrátil do osvobozené vlasti. Vzhledem k tomu, že během války sloužil na západní frontě, čekala ho po příchodu domů srážka s komunistickým režimem. „Dvakrát jsem byl nevinně obviněn z nedbalosti a z ohrožení veřejnosti, moje děti se i přesto, že měly výborné studijní úspěchy, nedostaly na střední školu.“ Přestože se nedostal do žádné vedoucí funkce, sloužil v armádě na vedení letového provozu až do roku 1981. Na závěr rozhovoru mu vystavovatelé vzdali hold potleskem.
