Daleko větší nebezpečí hrozí člověku na dálnici
Česká parašutistická elita se návštěvníkům Dnů armády na Moravě představila pro ně naprosto výjimečným skokem. Na rozdíl od závodního seskoku, kdy se musí strefit na terčík o průměru tří centimetrů, tu pro sebe měli celou plochu polygonu. O svých zážitcích pak družstvo vicemistrů světa vyprávělo ještě v diskusním fóru, pod střechou pavilonu „Z“.
Rozhovoru se zúčastnil praporčík Jiří Gečnuk, vicemistr světa ve sportovním parašutismu, praporčík Miloš Jurča, bronzový medailista na posledním mistrovství světa v jednotlivcích a Jan Wantula, absolutní mistr světa z roku 1994, nyní trenér a kameraman.Členové Dukly Prostějov prozradili, že závodí celkem ve třech disciplínách. První z nich je přesnost přistání, kdy se závodník musí strefit na terčík o průměru tří centimetrů, přičemž se započítává každý seskok. Druhá disciplína se jmenuje individuální akrobacie za volného pádu, kdy je soutěžící hodnocen za styl provedení čtyř otáček a dvou salt a za rychlost. Poslední disciplína je skupinová akrobacie z tříkilometrové výšky, kdy mezi sebou závodníci z jednoho týmu tvoří nejrůznější obrazce.
Na otázku, jaký byl jeho první seskok, odpověděl Jiří Gečnuk: „Samozřejmě jsem se bál, ale po padesáti, sto skocích už mě to přešlo.“
Nebojí se ani Jan Wantula: „Kuriózní je, že se v běžném životě výšek trochu bojím – nedokážu se podívat ze střechy paneláku nebo z Petřínské rozhledny dolů. Ale seskočit padákem mi nedělá problém.
A že se o parašutismu mluví jako o nebezpečném sportu? Daleko větší pravděpodobnost smrtelného úrazu mi hrozí každý den na dálnici. Hlavní padák se mi za celou moji kariéru neotevřel jen jednou, a to nebyla žádná tragédie, protože jsem bez problémů použil záložní.“
