Taktika letounů STEALTH

Perspektivní neviditelné letouny, známé pod názvem "stealth", s nejmodernější výzbrojí mají po roce 2000 představovat vysoce účinný zbraňový systém. V důsledku malé efektivní radiolokační odrazné ploš e, nízkému tepelnému vyzařování a hlučnosti i nesnadnému optickému sledování je zjistitelnost těchto letounů minimální. Maximální skrytost před průzkumnými prostředky a systémy řízení palby protivníka jim má umožnit překonávat i kvalitně vybudovanou a provozovanou protivzdušnou obranu, účinně a přek vapivě zasazovat přesné údery proti různým důležitým objektům v hloubce. Americké vojenské letectvo má počátkem 21. století používat 56 taktických stíhacích letounů F-117A a 20 strategických bombardov acích letounů B-2. Letouny typu "stealth" mají představovat asi 2 % letounového parku. V blízké budo ucnosti mají být zařazovány do výzbroje perspektivní stíhací letouny F-22, které zvýší podíl letounů typu "stealth" asi na 10 %. V souvislosti s tím velení amerického vojenského letectva pracuje na př esném stanovení poslání a vymezení bojových úkolů pro letouny typu "stealth" na základech maximální efektivnosti a racionálnosti. Tento trend je prosazován rovněž v ruském vojenském letectvu. Vzhledem k ekonomické situaci Ruska lze předpokládat, že proces bude určitě pomalejší, než se předpokládalo. Vlastní vývojové projekty letounů typu "stealth" se snaží prosazovat rovněž Velká Británie, Japonsk o, SRN, Indie, Čína a samozřejmě i Rusko.

VLASTNOSTI LETOUNŮ STEALTH

Specifické vlastnosti konstrukce letounů typu "stealth" omezují do určité míry jejich taktický dolet , maximální užitečné zatížení, vnitřní zásobu paliva, rychlost letu, manévrovatelnost a další. Přest o specialisté považují použití komplexní technologie "stealth" za vysoce efektivní a perspektivní. P roto byly její některé prvky využity rovněž na letounech B-1B, F-16C,D, F/A-18E,F, což se projevilo ve zmenšení jejich efektivní odrazné plochy přibližně o 40 až 50%. Hodnota efektivní odrazné plochy u vyvíjených letounů ATF, JSF a A-12, u kterých byly aplikovány všechny prvky technologie "stealth" představuje 0,2 až 0,5 m² (centimetrové vlnové pásmo), 0,3 až 0,7 m² (decimetrové vlnové pásmo) a 0, 5 až 1 m² (metrové pásmo vlnové pásmo). Původně se předpokládalo, že do poloviny 90. let bude v bojo vém použití amerického vojenského letectva zařazeno asi 400 letounů typu "stealth". Vzhledem k závaž ným zjištěným nedostatkům a snižování vojenského rozpočtu má být tohoto počtu dosaženo až po roce 20 04.

NÁKLADY NA VÝVOJ

Všechny projekty kategorie "stealth" nejsou žádní drobečkové. Vždyť pouze v USA byla na realizaci pr ojektu obětována částka 70 miliard USD. Tento projekt zdaleka nebyl dovršen a vyžádá si další závrat né částky. Proto stále sílí kritiky ze strany odpůrců projektu, kteří argumentují nízkou efektivnost í vynaložených prostředků na projekt. Za povšimnutí stojí i jeden z nejstarších amerických programů. Na začátku 90. let byla dovršena důležitá etapa programu vývoje a zavádění letounů F-117A, prvních skutečných typů "stealth". Celkové náklady dosáhly hodnoty 6,56 mld. USD (včetně 2 mld. na výzkum a vývoj, 4,27 mld. na nákup a 295,4 mil. USD na budování objektů na letecké základně). V příštích lete ch má být hlavní úsilí zaměřeno na další zdokonalování konstrukce, modernizace radioelektronického v ybavení a zvýšení profesionality pilotů i techniků.

TECHNOLOGIE STEALTH

Zahraniční specialisté předpovídají letounům typu "stealth" velkou budoucnost. Připouštějí však, že původního záměru, tzn. úplné nezjistitelnosti v celém spektru elektromagnetických vln pravděpodobně dosaženo nebude. Nízká úroveň demaskujících příznaků letounů sama o sobě nezaručuje jejich vysokou o dolnost při překonávání silně členěného systému PVO s průzkumnými prostředky, pracujícími na odlišný ch principech. Vzhledem k jejich novým vlastnostem a schopnostem je třeba vypracovat zcela nové takt iky a způsoby použití letounů "stealth".

V současné době je věnována velká pozornost dalšímu zdokonalování technologie "stealth" aplikací nov ých objevů v oblasti konstrukce, speciálních materiálů a v posledních letech zejména elektronickými manipulacemi a opatřeními. Efektivní radiolokační odrazná plocha má být snížena pohlcováním energie radiolokačních signálů vrstvou ionizovaného vzduchu, vytvářenou speciálním zařízením. Ta závisí také na polarizaci elektromagnetické vlny, ozařující cíl, proto je ztížena činnost radiolokátorů hlavně centimetrového vlnového pásma. Způsobilost infračervených průzkumných prostředků systému PVO je ztíž ena zakrytím výstupních trysek motorů a dalších nejzahřívanějších částí, usměrňováním proudu horkých výtokových plynů a jejich odvedením na horní část trupu. Nízké intenzity tepelného vyzařování lze d ále docílit použitím tepelně izolačních materiálů a vmísením různých látek do výtokových plynů pro s nížení jejich teploty nebo pro změnu spektra vyzařování. Soubor těchto opatření snižuje tepelné vyza řování letounu o 70 až 80%. Malé efektivní odrazné plochy 0,01 až 0,1 m² lze dosáhnout použitím speci ální konstrukce, radioabsorpčních a kompozitních materiálů a speciálních nátěrů. Pro snížení úrovně vyzařování elektromagnetické energie je možné použít místo radiolokátoru infračervenou kameru s dopř edným snímáním (FLIR), optoelektronických zaměřovačů, televizních kamer, zbraní bez nutnosti ozařová ní cílů laserem apod. Minimální úrovně vizuální optické zjistitelnosti lze dosáhnout použitím černéh o matového nátěru na bázi feritu, zamezením rezonancí u průzorů kabiny a snížením kouřivosti motoru při maximálních pracovních režimech. Použití motorů s nízkou hlučností a materiálů, utlumujících zvu ky vnitřních aparatur a systémů, včetně průvodních zvuků různých zařízení.

ZÁSADY POUŽITÍ LETOUNŮ STEALTH

Západní specialisté stanovili tři hlavní bojové úkoly letounů typu "stealth" - skryté proniknutí systémem PVO s cílem vyhledat a zničit letouny typu AWACS, letouny průzkumu a retr anslace průzkumných a palebných systémů a létajících středisek velení a spojení typu E-4B, zasazení úderů proti hlavním střediskům velení, řízení a spojení, spojovacím uzlům, raketovým základ nám a nosným prvkům infrastruktury a vedení průzkumu bojiště, odhalování slabých míst v systému PVO protivníka, zabezpečení bojové činnos ti úderných letounů prostřednictvím umlčování PVO protizemními ŘS.

Za hlavní způsoby bojového použití obtížně zjistitelných letounů považují západní specialisté jednotlivé nálety do hloubky území protivníka, společnou činnost v sestavách taktických letounů různého určení. Hlavní úlohou letounů s technologií "stealth" je tedy umlčování sil a prostředků PVO protivníka a st upňování úsilí na rozhodujícím směru k ničení dobře chráněných (tzv. zodolněných) cílů. Musí být pou žívány jak na směrech, chráněných silnou PVO, tak přímo v bojových sestavách taktických letounů, kte ré jsou součástí sledu průlomu PVO. Jsou určeny především k zasazování úderů proti důležitým pozemní m objektům v noci. Nepředpokládá se, že by plnily úkoly přímé letecké podpory pozemních vojsk.

S ohledem na bezpečnost letounu před PL palebnými prostředky a PLŘS krátkého doletu je let k cíli ob vykle realizován ve středních a velkých výškách. Před příletem k cíli klesá letoun do výšky 600 až 900 m, přičemž shoz pum je prováděn z horizontálního letu. Vysoká přesnost bombardování je zabezpečov ána moderní zaměřovací a navigační soustavou, zahrnující infračervenou kameru s dopředným snímáním t ypu FLIR a laserový označovač cílů DLIR se spřaženým přesným inerciálním navigačním systémem, korigo vaným terminálem družicového navigačního systému GPS. Ke zvýšení stupně skrytosti jsou lety prováděn y bez použití rádiového spojení. Pro doplňování paliva za letu se ke spojení mezi letouny používá sp eciální signální světlo, umístěné za pilotní kabinou. Letouny F-117A jsou vybaveny také speciálním l aserovým systémem pro spojení mezi letouny navzájem.

LETOUNY TYPU "STEALTH" V OZBROJENÝCH KONFLIKTECH

Letouny typu "stealth" lze použít v různých druzích ozbrojených konfliktů, ve válce omezené i globál ní, konvenční i jaderné. Vojensko-politické vedení USA zamýšlí jejich použití především v lokálních konfliktech, zejména v součinnosti s bombardovacími letouny B-2, při absenci efektivních prostředků vyhledávání a boje proti těmto letounům v zemích předpokládaných konfliktů. Podle amerických expertů by např. vzdušný nálet na Lybii v roce 1986, kterého se zúčastnilo přes sto amerických bojových a p omocných letounů, mohly zabezpečit s větší taktickou překvapivostí a menším rizikem tři až čtyři let ouny B-2, vybavené zbraněmi s přesným navedením, a dva cisternové letouny. Na základě analýzy bojové ho použití taktických stíhacích letounů F-117 v Perském zálivu přijalo vedení letectva USA již v roc e 1992 rozhodnutí o realizaci nové metodiky přípravy jejich posádek. Podle amerických expertů budou v příštích letech tyto letouny používány především k zasazení úderů proti menším chráněným objektům v hloubce území protivníka (např. státní, vojenské a hospodářské objekty, prvky systému PVO, spojova cí uzly, VS, muniční sklady aj.). Za nejvhodnější je považováno použít letouny F-117 před příletem h lavního úderného sledu leteckého uskupení k hranicím protivníka. Tak lze dosáhnout překvapivosti a z působit protivníkovi vážné ztráty. Mezi hlavní přednosti letounů F-117 patří jejich připravenost k r ychlému přesunu do různých částí světa, vzdálených od jejich základen i tisíce kilometrů. Například v přípravné fázi na iráckou válku v roce 1990 20 těchto letounů uskutečnilo poprvé přelet z USA do S aúdské Arábie bez mezipřistání. Cílem bylo prověřit schopnosti letounů F-117A v různých bojových pod mínkách v sestavě uskupení amerického letectva. Již samotný přesun letounů byl slušný výkon, jelikož přelet představuje vzdálenost 12 000 km, dobu letu 15 hodin a deset doplnění paliva ve vzduchu, kte ré zabezpečoval cisternový letoun KC-10A, který přepravoval i technickou obsluhu a pozemní vybavení. Světový tisk tehdy informoval, že některé radiolokátory útvarů PVO Iráku a Francie a údajně i letou n systému AWACS, operující v prostoru Saúdské Arábie několikrát letouny F-117A zachytily. Tato skute čnost je ale normální jev, protože při přeletech a cvičných letech jsou na bocích trupu letounu umís těny speciální odrážeče, které záměrně zvětšují efektivní radiolokační odraznou plochu. Toto opatřen í sleduje v mírových podmínkách dva cíle - umožňuje utajit její skutečnou hodnotu a zvýšit možnosti sledování obsluhou pozemních radiolokátorů a nepřímo tedy i bezpečnost letu. V průběhu vedení ostré bojové činnosti jsou tyto odrážeče odstraněny.

Podle západního tisku se taktické stíhací letouny zúčastnily války proti Iráku v souladu s názory ve lení letectva USA na jejich bojové použití. Zasazovaly údery především proti malým pohyblivým cílům (mobilním odpalovacím zařízením OTŘS, objektům PVO a VS. Na pozemní cíle byly naváděny létajícími st ředisky řízení a uvědomování E-3A SENTRY s využitím informací, získaných průzkumnými družicemi KH-11 . Použití obtížně zjistitelných letounů F-117A nejprve v Panamě a poté v Perském zálivu potvrdilo je jich dostatečné specifické možnosti při překonávání systému PVO protivníka. Současně však prokázalo i možnosti jejich zjištění, např. v Saúdské Arábii na vzdálenost 25 i více kilometrů při činnosti le tounu ve výškách 2 až 3 km, při rychlosti 900 až 1000 km/h.

V analýzách se uvádí, že letouny typu "stealth" nebyly dosud při společné činnosti s úderným letectv em optimálně využity. Například v průběhu operace "Pouštní bouře" v irácké válce prováděly letouny F -117A z důvodu ochrany před vizuálním pozorováním pouze noční lety, přičemž převážná část úkolů byla plněna pouze jednotlivými letouny, pouze tři pozemní objekty byly zničeny dvojicí letounů. Letouny F-117A realizovaly 1272 bojových vzletů v trvání 6900 hodin, což představuje pouze 1 % z celkového p očtu bojových vzletů letounů mnohonárodních sil. V prostorech s hustou objektovou PVO zničily letoun y "stealth" 40 % prioritních pozemních cílů. Vzhledem k dosavadnímu nízkému počtu těchto letounů je třeba velice uvážlivě stanovit objekty ničení, místo těchto letounů v bojové sestavě při společné či nnosti s ostatními letouny, zejména v boji proti silné PVO.

TAKTIKA LETOUNŮ STEALTH

Taktika letounů typu "stealth" je v porovnání s běžnými taktickými letouny s ohledem na specifické v lastnosti v mnohém odlišná. Mimořádná pozornost je věnována především taktice překonávání prostředků PVO, jejichž činnost je založena převážně na radiolokačních principech. Varianty taktiky bojové čin nosti jsou prověřovány pomocí imitačních modelů, umožňujících přihlížet k možnostem palubních algori tmů i zkušenostem reálných letů. Různé varianty spojuje základní požadavek - zasadit překvapivý úder proti nejdůležitějším objektům protivníka. Letouny přitom musí být schopny samostatně nebo po označ ení cílů pozemními, vzdušnými či kosmickými prostředky vyhledat, identifikovat a zničit malé pohybli vé cíle (radiolokátory, mobilní odpalovací zařízení raketových systémů, vojska za přesunu ad.) i nep ohyblivé cíle, včetně dobře chráněných objektů (VS, místa velení, řídící stanoviště, odpalovací sila , spojovací uzly, muniční sklady apod.). Taktika činnosti obtížně zjistitelných letounů může být ted y různá, ale má i společné charakteristické rysy. Podle amerických specialistů mohou tyto letouny do sáhnout skrytosti své činnosti i v případě souvislého radiolokačního pole systému PVO protivníka. Vy cházejí z předpokladu, že při zmenšení efektivní odrazné plochy letounů se podstatně zmenšuje také v zdálenost jejich možného vyhledání. U moderních letounů to představuje 3 až 10krát menší hodnoty, i v případě absence radioelektronického rušení. Takové snížení hodnot nelze kompenzovat zvýšením počtu pozemních radiolokátorů nebo letounů systému AWACS. Letouny budou přitom získávat informace o rozmí stění nejdůležitějších radiolokátorů systému PVO od vnějších systémů v reálném čase a od palubního a utomatického komplexu radiotechnického průzkumu. Buď tedy nebudou zjištěny vůbec, nebo tak pozdě, že prostředky PVO nebudou z časových důvodů s nimi schopny bojovat. Nejracionálnější výšky letu při př ekonávání PVO jsou malé nebo přízemní výšky, kde je dosah radiolokátorů minimální. Většina specialis tů se však domnívá, že malý stupeň zjistitelnosti umožňuje lety i ve velkých a středních výškách, kt eré jsou vhodnější z hlediska řízení letounů, zabezpečují větší dolet leteckých protizemních střel a zvyšují přesnost zásahu cíle. Lety v malých a přízemních výškách musí být zabezpečovány nepřetržito u činností radiolokátorů pro sledování konfigurace terénu, zejména v noci a ve složitých meteorologi cých podmínkách, což zvyšuje možnost demaskování letounů. Velký význam je přikládán použití prostřed ků REB. Důležitým faktorem je skutečnost, že intenzita rušení prostředků protivníka musí být přizpůs obována velikosti efektivní odrazné plochy letounů. Čím menší je efektivní odrazná plocha, tím nižší musí být intenzita rušení pro ochranu letounu. Narušení tohoto poměru, tzn. neúměrné zvýšení intenz ity rušení, by se stalo jedním z demaskujících faktorů a zvýšilo by možnost zjištění letounu. Proto se posádkám doporučuje, aby se k rušení radiolokátorů PVO přistupovalo pouze v krajním případě. Inte nzita jejich rušení by měla dosahovat úrovně minimálně nezbytné pro vlastní ochranu.

Pro dosažení skrytosti činnosti je za nejvhodnější považováno tzv. rušení beze stop, které obsluhy r adiolokátorů identifikují jako poruchu přístrojů. Pasivní rušení považují západní specialisté za neú čelné, s výjimkou klamných cílů s velkým doletem a rychlostí, srovnatelnou s rychlostí chráněných le tounů. Zejména v pásmu možného vyhledání a zničení prostředky PVO musí být přísně omezeno používání radioelektronických prostředků ve všech vlnových pásmech (tzv. úplný rádiový klid), v běžných podmín kách však během celého bojového letu. Tyto okolnosti ztěžují let do prostoru cíle, jeho vyhledávání a zaměřování. Problémy přesného řízení letounu na dráze letu a dosažení prostoru cíle jsou zabezpečo vány družicovým navigačním systémem GPS/NAVSTAR. Spolehlivé navedení přímým letem k cíli, zejména po hyblivému, a zabezpečení navedení letounových zbraní zatím ještě neexistuje. Východisko je spatřován o ve zdokonalování infračervených kamer s dopředným snímáním, optoelektronických zaměřovačů a dalšíc h pasívních prostředků. Žádný z nich však není považován za optimální pro spolehlivé a včasné vyhled ávání a rozpoznání pozemních cílů a objektů. Proto se piloti letounů F-117A nespoléhají pouze na tyt o letounové senzory, ale využívají i různých demaskujících příznaků vojenských objektů a zteče s viz uálním zjištěním a sledováním cílů. K cílům letí ve velkých výškách, ke zvýšení přesnosti bombardová ní klesají do středních výšek. Tato taktika umožňuje snadnější vyhledávání objektů než při letu v ma lých výškách a při ozáření cílů laserem při shozu řízených pum bez spolupráce s druhým letounem. Zte če mohou být prováděny z horizontálního i střemhlavého letu, přičemž vyšší přesnosti bombardování je dosahováno při střemhlavém letu.

Pro společnou činnost letounů "stealth" a letounů taktického, palubního a strategického letectva byl y ověřovány různé taktiky. Jedním z nich např. způsob vedení letounů k cíli. Jeden vedoucí letoun F- 117A letěl vpředu a naváděl na cíl údernou skupinu, letící v malé až přízemní výšce. Trati letu leto unů F-117A a doba příletu a průletu pásma dosahu aktivních prostředků PVO byly koordinovány s činnos tí základních úderných skupin. Později byly z letounů F-117A vytvářeny speciální skupiny, tvořené je dním průzkumným a 3 až 4 údernými letouny. Předpokládalo se také vytvoření doprovodných skupin z let ounů F-117A k zabezpečení letecké ochrany úderných skupin před stíhacími letouny PVO protivníka. Dal ším způsobem bylo dosažení prostoru bojové činnosti letounů F-117A před příletem úderných skupin s c ílem zamezit přiblížení stíhacích letounů PVO. Efektivnost překonání systému PVO, vedení průzkumu, z asazení úderů a pravděpodobnost přežití letounů typu "stealth" jsou do značné míry určovány rozsahem výšek letu.

Jedním z určujících faktorů pro nasazení těchto letounů je varianta zahájení války. V základní varia ntě se počítá s použitím konvenčních zbraní, s prvotním hromadným úderem sil taktického letectva, ŘS PDL a dělostřelectva, kterým může být zahájena vzdušná útočná operace. Letouny typu "stealth" mohou být prvkem bojové sestavy úderných letounů ve sledu umlčování prostředků PVO. Podle zahraničních exp ertů by letouny typu "stealth" měly být používány především k ničení objektů na směrech, kde je oček ávána nejintenzívnější PVO protivníka. To současně určuje i jejich místo v uskupení letectva. Při sp olečné činnosti s taktickými stíhacími letouny F-4G a F-16 je jejich úkolem vytváření koridoru pro j ejich průlet k objektům úderů. Podle západních expertů je však preferováno vedení samostatné činnost i, protože tyto letouny mohou skrytě proniknout do prostoru cíle. Kromě toho na směrech a v prostore ch, kde nepůsobí další letouny, mohou piloti snadněji a svobodněji provádět potřebné manévry, bez ob av ze střetu s jiným letounem. Při plánování objektů úderů jsou přidělovány nejen prostředky PVO, al e i cíle, jejichž zničení taktickými stíhacími letouny vyžaduje značné síly a je pravděpodobně spoje no s velkými ztrátami v důsledku činnosti PVO protivníka. Letouny typu "stealth", vybavené řízenými leteckými pumami s laserovou naváděcí soustavou, budou ničit silně chráněné cíle v operační, případn ě strategické hloubce obrany protivníka, kde je vysoká přesnost a spolehlivost zásahu nezbytná.

Varianta zahájení války použitím letounů typu "stealth" je možná v regionálních konfliktech v relati vně vzdálených regionech, kde v prvních dnech nemohou být k dispozici letouny REB, síly a prostředky umlčování PVO ani stíhací letouny. V takových případech mohou být bombardovací letouny B-2 jediným prostředkem zasazení úderů proti objektům protivníka bez rizika větších ztrát. Letouny F-117A vzhled em k dostatečnému doletu budou použity v dalších etapách konfliktu. Podle amerických specialistů jso u tři letouny B-2 schopny během jednoho letu zastavit postup obrněné divize v pochodové sestavě a za sadit jí těžké ztráty. Ve válce velkého rozsahu mají bombardovací letouny typu "stealth" zasazovat ú dery proti vzdáleným objektům v hlubokém týlu protivníka, společně s těžkými bombardovacími letouny B-1B a B-52H, ne však v jedné úderné sestavě, pro které mají vytvářet bezpečné náletové koridory v s ystému PVO protivníka.

Letouny B-2 budou orientovány na nejvzdálenější cíle, zejména na mobilní odpalovací zařízení mezikon tinentálních balistických raket, jejichž vyhledávání si vyžádá poměrně dlouhé působení nad územím pr otivníka. Obtížná zjistitelnost umožňuje letounům B-2 letět k objektům úderů ve velkých výškách v ús porném režimu. Přitom se nemusí vyhýbat zónám účinné palby PVO, což umožňuje ušetřit palivo a tím zv ýšit dolet.

Dostatečně efektivní taktika činnosti v podobných situacích zatím neexistuje. Pouze se předpokládá, že bude založena na realizaci rozsáhlých opatření v oblasti radioelektronického rušení, klamání a pa lebného ničení průzkumných prostředků pro vyhledávání letounů. Přitom je potřeba počítat s tím, že s ystém PVO protivníka bude na tuto činnost dostatečně připraven a včas použije všechna potřebná proti opatření. Předmětem vývoje jsou PLŘS se schopností samostatného zachycení cíle po odpálení. V USA je dokončován vývoj infračervené kamery s dopředním snímáním nové generace, s vysokou citlivostí, rozl išovací schopností a automatickým zpracováním obrazu. Letouny mají být vybaveny zařízením pro příjem a upřesnění údajů o poloze cílů, předávaných družicovými systémy pro vyhledávání a přidělování cílů .

OŠETŘOVÁNÍ LETOUNŮ STEALTH

Podle amerických expertů se technický personál nesetkává při své práci s žádnými závažnými problémy, protože 95% používaných pracovních prostředků patří mezi standardní, u taktického letectva běžné po užívané prostředky a ošetřování. Samotná údržba letounů F-117A se příliš neliší od podobné práce na letounech F-15 a F-16. Poměrně snadná je i údržba motoru F404-GE-F1D2, který je upravenou verzí bez přídavného spalování běžného motoru série F404 firmy General Electric. Téměř celá plocha trupu letou nu má speciální povrch z radioabsorpčních materiálů, proto musí být při ošetřování používány nestand ardní prostředky, aby nedošlo k jeho poškození.