„Zálohy chtějí cvičit, zdokonalovat se,” říká podplukovník Libor Borek

V současné době končí podzimní etapa výcviku aktivních záloh, které pro ně připravila jednotlivá krajská vojenská velitelství. Výcvik jednotlivce vystřídala o něco náročnější příprava družstev.

Problémy, se kterými se důstojníci jednotlivých krajských velitelství od Plzně až po Ostravu potýkají jsou velmi podobné. Ostatně to potvrzuje i náčelník štábu Krajského vojenského velitelství v Ostravě podplukovník Libor Borek:

Pane podplukovníku, jak hodnotíte současnou přípravu aktivní zálohy v Ostravském kraji?

„Ve výcviku záloh došlo k velkému posunu. Pozitivem je skutečnost, že dobrovolníci chtějí cvičit. Nikoho nemusíme přesvědčovat, nutit. V minulém roce jsme potřebovali doplnit 150 tabulkových míst. Přihlásilo se nám 140 vojáků v záloze a z nich dnes v jednotce zůstalo necelých osmdesát. Chybějí nám řidiči a ženisté. Těch je ve všech krajích nedostatek. Příprava družstev, kterou jsme nedávno zahájili, je už o něco snazší, než byly začátky výcviku jednotlivců. Také proto, že jsme si s vojáky v záloze ujasnili jaké bude jejich poslání, co od nich očekáváme. Absolutní většina z nich bere svoji účast v pěší rotě jako prestižní záležitost. Chtějí v případě potřeby pomoci státu třeba i při likvidaci následků živelních pohrom a chápou, že se musejí připravit na svojí roli všestranně. Přistupují k výcviku skutečně velmi odpovědně.”

Kolik dobrovolníků nastoupilo k podzimní části cvičení a jaký na ně čekal program?

„Letošního podzimního výcviku družstev se účastní 64 obyvatel našeho kraje. Mnozí z pěší jednotky ostravského velitelství mají totiž už povinných 18 dnů výcviku za sebou. Po vystrojení odjeli všichni se svými veliteli do výcvikového prostoru v Libavé a po teoretickém přezkoušení na ně čekal praktický společný výcvik v taktice s profesionály z Přáslavic. Součástí výcviku jsou také střelby z ručních zbraní. Kromě toho si také opakují základy topografie, ochrany proti zbraním hromadného ničení, poskytování první pomoci.”

S jakými problémy se při povolávání dobrovolníků na cvičení nejčastěji potýkáte?

„Tím hlavním problémem, který netrápí asi jen nás v Ostravě, je uvolňování příslušníků pěší roty ze zaměstnání. Ne každý zaměstnavatel má pochopení pro to, aby dal volno zaměstnanci, který se potřebuje zúčastnit výcviku. Myslím si, že tady by mohl pomoci stát a třeba nižší daní refundovat zaměstnavatelům to, že umožňují svým zaměstnancům účast na výcviku.”

Nemalou roli jistě hraje i refundace mzdy dobrovolníků a jejich finanční ohodnocení?

„Osobně jsem přesvědčen, že peníze nejsou to hlavní, proč dobrovolníci vstoupili do aktivní zálohy. Na těch lidech je vidět zájem. Chtějí cvičit, fungovat společně s armádou. Nesetkal jsem se s tím, že by si někdo stěžoval na refundaci mzdy, která je pochopitelně nižší, než si oni vydělají. Mnozí se chtějí zviditelnit. Jsou to nadšenci, kteří se třeba nedávno přihlásili jako dobrovolní pořadatelé na akci Den NATO, jenž jsme pomáhali zabezpečit na letišti v Mošnově. Ve svém volnu se účastní zdokonalovacích kurzů. Práce s takovými lidmi je pro nás skutečně snazší.”

Podplukovník Borek se netajil ani tím, že se setkali s lidmi, kteří zkoušeli na spolupráci s Armádou České republiky profitovat. S těmi, kteří si mysleli, že bez práce budou koláče. Přihlásili se, ale na výcvik se jim moc nechtělo. S těmi se stejně jako v jiných krajích rychle rozloučili. Ve skutečnosti takových lidí ale není mnoho, dají se spočítat, jak se říká, na prstech jedné ruky.