Pietní akt na Vítkově

V sobotu 28. října 2006 v 9.00 hodin se za účasti prezidenta republiky Václava Klause, předsedy vlády Mirka Topolánka, ministra obrany Jiřího Šedivého, náčelníka Generálního štábu Armády České republiky armádního generála Pavla Štefky a dalších představitelů Armády České republiky, Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu uskuteční na Čestném dvoře Národního památníku na Vítkově v Praze pietní akt u příležitosti vzniku Československé republiky.

Za Armádu České republiky se slavnostního aktu dále zúčastní čestná stráž Posádkového velitelství Praha a Posádková hudba Praha.

Autor: Mira Třebická, tisková a informační služba MO

 

Historie

Památník národního osvobození byl vybudován na vrchu Vítkově jako oslava samostatného státu po první světové válce. Jeho umístění navazovalo na husitskou tradici - na místo vítězství nad křižáky dne 14. července 1420. Současně měl sloužit jako panteon - pohřebiště československých vojáků legionářů, kteří padli v boji za samostatný stát. Legionářská tradice našla své vyjádření také v sochařské výzdobě, reliéfech, kamenných deskách apod. Před budovou měl být umístěn pomník Jana Žižky a na úpatí Vítkova byl postaven vědecký ústav, archiv, muzeum a administrativní budova. Dne 28. června 1920 byl položen základní kámen. Památník byl dostavěn v roce 1938 a k 28. říjnu 1938 měl být předán veřejnosti, jako symbol vojenské branné tradice, síly a připravenosti. Po Mnichově však taková oslava byla absurdní.

Během druhé světové války zde měli být pohřbíváni významní lidí, kteří žili v českých zemích, tj. i osoby německé národnosti. Památník se však stal majetkem Říše a jeho správy se ujal wehrmacht.

Po osvobození v roce 1945 doznala ideová koncepce Památníku další změny. Měl být věnován také druhému odboji, s jednoznačným zdůrazněním odboje na východní frontě. Po roce 1948 se koncepce změnila zcela a Památník se měl stát proletářským pantheonem, kde měly být pohřbívány významné osobnosti dělnického hnutí a Komunistické strany Československa. V souvislosti s tím došlo i k úpravě vnitřní výzdoby, která zobrazovala události z dějin dělnického hnutí a Komunistické strany Československa. Idea vytvořit v Památníku proletářský pantheon vyvrcholila ve vybudování mauzolea Klementa Gottwalda, k jehož otevření došlo 5. prosince 1953. Nabalzamované tělo bylo oblečeno v modré generálské uniformě vrchního velitele československé branné moci, což signalizovalo prioritní postavení armády ve společnosti (oslabení jejího privilegovaného postavení v roce 1956 se projevilo i v převlečení Gottwaldova těla do civilního obleku). Gottwaldovo tělo však muselo být vzhledem k pokračujícímu rozkladu v roce 1962 zpopelněno, a to znamenalo i symbolický krach proletářského pantheonu. O skutečný krach se zasloužili i sami komunističtí představitelé, kteří se nemohli shodnout, podle jakých kritérií vybírat "nejvýznamnější revoluční bojovníky". V sedmdesátých a osmdesátých letech zde proto byli pohřbíváni veřejnosti neznámí komunističtí aparátčíci.

Pádem komunistického režimu padla i myšlenka proletářského pantheonu (urny byly vráceny rodinám) a byla nastolena otázka, co dále s Památníkem osvobození. Od roku 1996 je u sochy Jana Žižky pokládán věnec k hrobu Neznámého vojína a prostranství je využíváno ke skládání vojenských přísah vojáků pražské posádky. O důstojném využití této monumentální budovy však stále není rozhodnuto.

 

 

 

 

 

Autor: PhDr. Jaroslav Láník, CSc., Vojenský historický ústav Praha. Foto: archiv AVIS