Národní podpůrný prvek pro zabezpečení činnosti kontingentu AČR
Co to je, když se řekne Národní podpůrný prvek – National Support Element? Je to jednotka, bez které by rota radiační, chemické a biologické ochrany dlouho nevydržela. Národní podpůrný prvek – NPP je logistická jednotka, jejímž úkolem je komplexní materiální a technické zabezpečení činnosti celého kontingentu AČR v operaci TRVALÁ SVOBODA v Kuvajtu.
Po ukázce činnosti našeho kontingentu před náměstkem ministra obrany USA Bobem Newberrym vyjela jednotka na dvoudenní výcvik do pouště. Cvičení začalo nočním přesunem třiceti vozidel na více než stotřicetikilometrovou vzdálenost. Žádná viditelnost, neznámý terén, písek a únava, to byly hlavní překážky, se kterými se všichni řidiči bez problémů vyrovnali a po téměř pěti hodinách v pořádku dorazili na určené místo. Následovalo rozvinutí celé sestavy jednotky, výstavba stanů, organizace strážního zajištění, spojení a dalších nutných prací. Všichni vojáci museli postupně absolvovat topografickou přípravu, výcvik v řízení vozidel i pěší dálkový přesun.
Příslušníci jednotky se zdokonalovali v používání přístroje GPS, což je družicový navigační systém. V naprosto neznámém terénu a s žádnými pozemními orientačními body se během pochodu dostali za pomoci tohoto přístroje na místo určení a zase zpět.
Atraktivní příchuť měl výcvik v řízení vozidel v poušti. “Je to úplně něco jiného,” říká řidič Jiří. “I doma máme možnost jezdit v terénu, ne však v písku. Mohli jsme si vyzkoušet, jak se na něm vozidlo chová. Problémy však nebyly s řízením, ale se všudypřítomným prachem. Díky němu se musí vzduchové filtry měnit desetkrát častěji, než v našich domácích podmínkách.” Na desetikilometrovém okruhu si všichni vyzkoušeli projíždění písečných dun, ostrých zatáček v písku, překonávání překážek a krátká, ale ostrá stoupání a klesání. Jak Tatry, tak Land Rovery se v těchto podmínkách osvědčily.
Druhý den, kdy se rtuť teploměru vyšplhala ke čtyřicítce, čekala vojáky další zatěžkávací zkouška. Všechny příslušníky Národního podpůrného prvku čekal patnáctikilometrový pěší přesun podle azimutu. “Byla to zabíračka,” shodují se všichni, protože s sebou měli plné vybavení včetně neprůstřelné vesty, kevralové přilby, ochranné masky a zbraně. Dodržovali i taktické zásady vojenského přesunu, včetně bočního zajištění a pohybu v zástupu. “Během pochodu jsem vypil asi čtyři litry vody,” říká Jiří. “Já jsem zase měl deprimující pocit,” dodává Pavel: “pořád je vidět jen rovnou poušť a písek. Nic víc. Lepší už to bylo ke konci pochodu, kdy jsme šli chvíli kolem komunikace. To jsem byl překvapen přátelskými gesty a pozdravy lidí z projíždějících vozidel. S takovými sympatiemi se u nás vojáci určitě nesetkávají.” Všichni si však stěžovali, že je téměř nemožné v poušti správně odhadnout vzdálenost. Vojákům trvale vysychají rty, mají stálý pocit žízně, který nic nezažene, stále vane vítr přinášející mikroskopické částečky písku do očí, uší, zbraní a všude.
V průběhu cvičení se uskutečnilo krátkovlnné spojení jednotky s naší republikou. Vzdálenost 3580 kilometrů nebyla pro radiostanici problém.
Největší radost udělali vojákům kuchaři. Strava na základně DOHA je spíše v americkém stylu a tak náš kuchař Martin uvařil “po česku”. Byla hovězí polévka, pečené kuře, přírodní řízek, vařené brambory a okurkový salát. Po všem se jen zaprášilo. Jediným nedostatkem byl opět prach. “Když jsem si nesl polévku, zrovna fouknul vítr a měl jsem na ní krásný prachový film,” poznamenal vojenský kaplan Miloslav, který absolvoval všechna zaměstnání společně s dalšími vojáky.
Noční odpočinek, na rozdíl od vyhřáté haly na vojenské základně, měl v poušti také své kouzlo. Ticho, čerstvý vzduch, příjemný chládek, kdy teplota klesla ke 20 stupňům Celsia, kazil jen větřík, který bez přestání vířil drobný písek. “Tak dobře jsem se už dlouho nevyspal,” suše konstatoval Martin. V okolí tábora vojáci často narazili na velbloudy, leguány, ještěrky a další živočichy. Nedaleko od našeho tábora bylo i pastevecké obydlí a tak se zrodil nápad a při odjezdu jsme zdejším obyvatelům ponechali několik beden zbývající pitné vody. Příjezd neznámého vojenského vozidla sice vzbudil obavy, ale tlumočník Václav brzy arabsky vysvětlil, o co vojákům jde. Dar byl přijat s velkými díky, protože voda je ve zdejších podmínkách skutečná cennost. Pastevecké obydlí vypadá velice uboze. Je to pár domků postavených ze všeho, co bylo při ruce. Plech, dřevo, kartony. V duchu tradice se ženy při naší krátké návštěvě vůbec neukázaly, mluvil pouze nejstarší muž.
“Škoda, že jsme tu byli tak krátce,” shrnul názor většiny Tomáš. “Proti základně to byla příjemná změna, hlavně naše české jídlo. A také bychom nemuseli všechno teď znovu balit.”
“Zaměstnání splnilo svůj účel,” hodnotí výcvik velitel Národního podpůrného prvku. “Do budoucna plánujeme delší pobyt v těchto podmínkách. Na počátku však bylo nutné získat zkušenosti, protože na takové extrémní teploty je potřeba se důkladně připravit a vybavit.”
Na tomto cvičení jsme získali spoustu nenahraditelných poznatků k vylepšení péče o materiál a ošetřování techniky v místních podmínkách. Výcviku byl přítomen americký major George Brock, který pod dojmem dobře naplánovaného a provedeného zaměstnání rozhodl o uskutečnění společného cvičení našeho Národního podpůrného prvku s americkou jednotkou námořní pěchoty. Cvičení se uskuteční v červnu a pod českým řízením a velením.