Americké elitní a speciální jednotky

Významný prostor v současné fázi konfliktu by měl být vyčleněn i pro elitní a speciální americké jednotky. Připomeňme si alespoň ve stručnosti, jaké jednotky a útvary tohoto zaměření má americká armáda k dispozici.

Delta Force

Vznikla v listopadu roku 1977 jako elitní jednotka cvičená v boji proti teroristům. Byla postavena podle vzoru britských SAS, pro které právě boj s terorismem představuje jednu z hlavních náplní činnosti. V současné době má Delta Force dvě roty zhruba po sto mužích. Ty se dělí na čety po šestnácti vojácích. Četu je možné při bojovém nasazení dále členit na skupiny po osmi, čtyřech a dvou mužích. Delta Force má k dispozici jakékoliv zbraně, které zrovna potřebuje. K základní výzbroji patří 9mm pistole SIG-Sauer, německé samopaly Heckler a Koch MP5, odstřelovací pušky Barrett a McMillan, výsadková verze lehkého kulometu M249 se sklopnou pažbou a veškeré standardní pěchotní zbraně americké armády. Během války v Zálivu působili vojáci Delta Force stovky kilometrů v týlu nepřítele a společně s britskými SAS naváděli letouny na irácká stanoviště řízených střel SS1 (Scud). S výše uvedenými jednotkami Delta Force se občas zaměňuje přísně tajný útvar Delta, který se specializuje na osvobozování rukojmích a na obzvlášť riskantní a nebezpečné akce. Je to útvar, o kterém je k dispozici velice málo informací.

Special Forces ("Zelené barety")

Tyto speciální jednotky, využívající nekonvenční způsoby vedení boje, jsou veřejnosti známy především z vietnamského konfliktu. Po skončení této války byly mnohé z nich rozpuštěny a jejich počty výrazně zredukovány. Počátkem osmdesátých let ale dostávají opět zelenou. Special Forces se dělí do skupin, které jsou předem cvičeny a i jazykově vybaveny pro konkrétní válčiště. Základní dvanáctičlenný oddíl se skládá ze dvou důstojníků a deseti seržantů. Zaměřují se na podporu gerilových skupin působících v týlu protivníka. Těchto dvanáct lidí by mělo být schopno během poměrně krátkého časového úseku postavit celý prapor. Medik, jenž je součástí oddílu, má za úkol vybudoval polní obvaziště. Celkově mají tyto jednotky zvláštního určení kolem dvou tisíc mužů. Jejich hlavní základnou je Fort Bragg v Severní Karolíně. Výcvik zelených baretů absolvovali Petr Vohralík, Pavel Hubatka a někteří další příslušníci naší armády.

75. pěší pluk rangerů

Pětasedmdesátý pluk byl vytvořen v dubnu 1987. Navázal tak na více než dvousetletou tradici amerických rangerů. Především během druhé světové války se tyto jednotky vyznamenány při plnění obzvlášť obtížných úkolů. Pluk má tři prapory. Dva z nich sídlí společně s výcvikovou základnou ve Fort Benningu. Každý z praporů má tři střelecké roty a jednu velitelskou. Součástí pluku je i průzkumný oddíl, který je cvičen především k obojživelným operacím. Celkově má pluk zhruba dva tisíce vojáků. Rangeři mají charakter lehké pěchoty schopné vést bojovou činnost bez většího logistického zabezpečení. Jsou vystrojeni standardními polními stejnokroji americké armády. Díky četným sponzorům mají však vojáci těchto jednotek k dispozici i nadstandardní materiál, který často patří k naprosté špičce. Rovněž základní výzbroj je obdobná jako v ostatních jednotkách lehké pěchoty americké armády. Tvoří ji především útočná puška M16 A2, její zkrácená verze Colt M4, lehký kulomet M249, univerzální kulomet M60, pancéřovka AT-4 a granátomet M203, který se zavěšuje pod útočnou pušku. Vojáci pluku mají samozřejmě možnost se při výcviku seznámit s další pěchotní výzbrojí, především pak zbraněmi, kterými disponuje potenciální protivník. Příslušníci 75. pluku se v roce 1982 účastnili výsadku na Grenadě. O šest let později sehráli významnou roli při operaci Spravedlivá věc (invaze do Panamy). Jeden z praporů seskočil na letiště Torrijos a druhý se vysadil na Rio Hato, kde byla dislokována nejvěrnější vojska panamského diktátora. Výcvikem rangers prošla v USA celá řada našich vojáků z povolání. Heslem rangerů je: “Cokoliv, kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv”. To hovoří samo za sebe.

SEAL

SEAL (Sea-Air-Land) jsou americkými speciálními jednotkami vycvičenými pro obojživelné operace. Jejich úkolem je skrytý průzkum nepřátelského pobřeží. Jsou schopny provádět i nečekané údery na pobřeží. Tato vojska se dělí na dvě námořní skupiny se sídly na základnách Coronado a Little Creek. Každou z nich tvoří dva oddíly SEAL, tři člunové oddíly, oddíl lehkých vodních skútrů a letka lehkých bitevních vrtulníků. Celkově mají jednotky SEAL 2200 mužů. Tyto oddíly se v minulosti vyznamenaly především během vietnamského konfliktu obojživelnými operacemi v deltě Mekongu. Za války v Zálivu se mimo jiné dokázaly vylodit na pobřeží Iráčany obsazeného Kuvajtu a rozmístit tam speciální nálože. Obrovský chaos vyvolaly, když navíc ještě celé pobřeží začaly ostřelovat kulomety z rychlých člunů. Vůči zemi, která nemá přístup k moři, není jejich nasazení příliš pravděpodobné. I tak jsou ale schopny podílet se na obojživelných operacích vedených ze sladkovodních vod.

Velitelství zvláštních operací USAF

Je velitelstvím zvláštních operací vzdušných sil. Kromě zajištění letecké dopravy speciálních sil hluboko do týlu protivníka jsou tyto jednotky o celkovém počtu 8000 mužů cvičeny i na vyhledávání sestřelených pilotů, posádek letounů a jejich násilné osvobozování. Perutě zvláštního určení (SOS) jsou mimo jiné vyzbrojeny létajícími dělovými čluny AC-130 H.

82. výsadková divize

Tato vzdušně výsadková divize patří k nejslavnějším americkým svazkům vůbec. Tvoří ji tři výsadkové brigády, obrněný pluk vyzbrojený lehkými tanky M55l Sheridan (hliníkový tank váží pouze 18 tun) a letecká brigáda se zhruba stovkou vrtulníků AH-64A Apache, OH-58 Kiowa a UH-60A Blackhawk. Dělostřeleckou podporu má na starosti devět baterií. Výzbroj dále tvoří řízené střely TOW, pušky M16A2 a padák T-10. Divize je od roku 1991 zařazena do sil rychlé reakce, jejichž další součástí je 1. jízdní divize, 7. a 24. pěší divize a 101. vzdušně úderná divize.

Námořní pěchota

Nejpočetnějším sborem amerických elitních jednotek je námořní pěchota Spojených států (United States Marine Corps). Tři divize a tři letecká křídla mají dohromady téměř dvě stě tisíc vojáků (navíc další divize a letecké křídlo působí jako záložní). Války v Zálivu se z této organizační struktury účastnily dvě divize a dvě letecká křídla. Námořní pěchota se při výcviku zaměřuje především na útočné operace, často obojživelného charakteru.

6. speciální brigáda

Také Armáda České republiky má pochopitelně k dispozici speciální a elitní jednotky. Kromě pro veřejnost známější 4. brigády rychlého nasazení je to ještě 6. speciální brigáda, která je cvičena pro průzkumné a diverzní operace až do vzdálenosti tří set kilometrů v týlu protivníka. V březnu roku 1999 byla do sil rychlé reakce NATO začleněna navíc 6. rota speciálních sil AČR. Stejně jako v případě brigády se jedná o plně profesionální jednotku. Nosný program výcviku pro oba tyto útvary představují společná cvičení se speciálními jednotkami především americké, britské a francouzské armády. Ta jsou zaměřena na výsadkovou přípravu, přežití, slaňování, ostré trhání, boj zblízka, horolezeckou přípravu, potápění a samozřejmě na diverzní a průzkumné operace.

Obě jednotky podléhají zpravodajským složkám, a tak i jejich výstroj a výzbroj je pořizována ze zvláštního rozpočtu. Ve srovnání s vybavením ostatních jednotek naší armády je výrazně nadstandardní. Dosahuje úrovně obdobných jednotek NATO. Kvalitu vycvičenosti posuzovali ještě před zařazením 6. speciální roty do sil rychlého nasazení zástupci vedení speciálních operací velitelského Sboru rychlé reakce NATO (ARRC - Allied Command Europe Rapid Reaction Corps). Jejich hodnocení dopadlo pro nás velmi dobře.

Obrazová příloha: