Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého

Roku 1713 požádaly sestry řádu sv. Voršily císaře o předání pozemku, na kterém dříve stál císařský špitál, aby si ke svému klášteru (nynější kasárna Hradní stráže) mohly postavit také kostel.

Tento pozemek jim byl přidělen roku 1719 a o rok později na něm byla podle projektu Kryštofa Dientzenhofera zahájena stavba kostela. Po jeho smrti v roce 1722 projekt převzal jeho syn Kilián Ignác, který ho zároveň pozměnil. Tím se kostel sv. Jana Nepomuckého stal prvním samostatným projektem tohoto významného barokního stavitele. Stavba kostela byla dokončena roku 1728. Vysvěcen byl po svatořečení sv. Jana Nepomuckého roku 1729.

Za vlády Josefa II. byl kostel roku 1784 uzavřen a sloužil jako sklad soli. Koncem 19. století získala kostel armáda a začala ho využívat jako vojenský školní kostel pro potřeby nedaleké kadetní školy (současné ministerstvo obrany). Po únorových událostech roku 1948 byl, jako následek postupného rušení vojenské duchovní služby, kostel uzavřen a později převeden zpět do vlastnictví pražského arcibiskupství.

Dnem 1. září 2001 byl kostel rozhodnutím pražského arcibiskupa propůjčen Armádě České republiky pro potřeby vojenské duchovní služby.

Na základě rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky byl kostel od 1. května 2002 zpřístupněn veřejnosti jako místo modliteb za všechny padlé vojáky a za mír na celém světě.