Bezpečnostní komunita o budoucnosti armády

Ve středu 11. října 2006 proběhl na Ministerstvu obrany České republiky diskusní panel ministra obrany s bezpečnostní komunitou na téma Budoucí směřování ozbrojených sil České republiky.

Kromě ministra obrany Jiřího Šedivého zastupovali Ministerstvo a Armádu České republiky náčelník Generálního štábu Armády České republiky (AČR) armádní generál Pavel Štefka,první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jaroslav Kolkus a zástupce náčelníka Generálního štábu AČR - ředitel sekce plánování sil MO generálmajor František Hrabal a ředitel sekce obranné politiky a strategie Ivan Dvořák. Účastníky z řad odborné veřejnosti byli například bývalý československý ministr obrany Luboš Dobrovský, bývalý náčelník Generálního štábu Karel Pezl, sociologové Ivan Gabal, Miloš Balabán a Antonín Rašek.

V úvodu ministr obrany Jiří Šedivý informoval, že Ministerstvo obrany pracuje na vizi rozvoje AČR v první čtvrtině 21. století, která by měla být hotova v první polovině příštího roku. Tato vize by měla za prvé obsahovat analýzu bezpečnostního prostředí ve světě, za druhé zhodnotit, jaké dopady to má na Severoatlantickou alianci, Evropskou unii a Českou republiku, a za třetí na základě toho nadefinovat, jak by se měla rozvíjet AČR a jaké schopnosti by měla mít. Do přípravy vize chce Ministerstvo obrany zapojit i širší odbornou veřejnost. Diskusní panel je jedním z prvních kroků na tomto poli.

V následné diskusi byla nastolena celá řada zásadních problémů: Využívá Česká republika dostatečně potenciál členství v NATO? Může se zcela zbavit některých vojenských schopností a spoléhat na to, že je v případě potřeby poskytnou spojenci v alianci? Anebo si má armáda ponechat i méně potřebné kapacity, protože v budoucnu se budou zase hodit? Bude muset Česká republika změnit své vojenské ambice kvůli rozpočtovým škrtům?

Účastníci diskuse se shodli na tom, že je třeba akcentovat důležitost zahraničních operací AČR. Za všechny tuto myšlenku vyjádřil Luboš Dobrovský, když prohlásil: „Zahraniční mise nejsou žádným bonusem. V dnešní době jsou naplněním smyslu armády.“

Kritizována byla skutečnost, že armádu potkaly drastické rozpočtové škrty, a to paradoxně v situaci, kdy má na kontě velmi úspěšné zahraniční operace, a provedla několik velkých investičních vyzbrojovacích projektů. Za jednu z příčin byla označena nedostatečná informovanost politiků a veřejnosti. „Armáda musí najít způsob, jak přesvědčit veřejnost o svém významu, i když to v mírové situaci není nikdy lehké,“ poznamenal k tomu další účastník diskuse, novinář František Šulc.

Velká část debaty byla věnována hospodaření resortu. Armádní generál Pavel Štefka informoval o systému sledování výdajů v armádě a zdůraznil, že plánování dospělo do stadia, kdy lze zjistit cenu jakéhokoliv druhu cvičení či nasazení armády „do posledního vozidla a vojáka“.

V závěru panelové debaty ministr obrany Jiří Šedivý vyzval účastníky k pokračování debaty a předložení konkrétních návrhů a uvedl: „Současná koncepce armády je výsledkem dlouhého hledání, ale je správná. Teď se ale musíme domluvit, jak dál. Na rozhodnutí, kam má armáda směřovat, musí participovat nejen experti, ale i širší veřejnost.“