Hrdé znamení síly, odhodlání a pevné vůle

V souvislosti s 62. výročím ukončení 2. světové války v Evropě rozhodl prezident republiky Václav Klaus propůjčit bojový prapor 24. základně dopravního letectva společných sil.

V pátek 4. května 2007 předal v pražských Kbelích zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – náčelník štábu generálmajor František Hrabal bojový prapor veliteli základny plukovníku Josefu Bejdákovi. Slavnostnímu předání přihlíželi zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil generálmajor Ladislav Minařík, starosta Prahy 19 Pavel Žďárský, místopředseda výkonného výboru Svazu letců ČR Vítězslav Urbášek a bývalí velitelé základny.

V hierarchii vojenských symbolů je bojovým praporům vyhrazeno vysoce prestižní místo. „Bojový prapor je symbolem vojenské cti a statečnosti. Připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení,“ citoval generál Hrabal všeobecné ustanovení Základního řádu Ozbrojených sil České republiky a potvrdil tak, že bojový prapor je jakýmsi hrdým znamením síly, odhodlání a pevné vůle.

Symbolika předávání praporu souvisí s bohatými historickými tradicemi z dob první a druhé světové války. Ty v sobě uchovávají nesmírnou sílu a morální hloubku a dokáží v lidech vyvolat až nečekanou sounáležitost a vzájemnost, zvláště ve chvílích nebezpečí a vážného ohrožení rodné země.

Kbelská základna je jediným pokračovatelem československého a českého vojenského dopravního letectva. Její historie se datuje až do samotných počátků samostatné Československé republiky, kdy koncem roku 1918 bylo na planině u Kbel postaveno několik provizorních budov a plátěných hangárů pro potřeby takzvaného Leteckého sboru – což byla první organizace Čs. vojenského letectva vůbec.

V roce 1928 byla dokončena stavba známé, a nedávno zrekonstruované, vodárenské věže Maják, na níž byla umístěna soustava výstražných a naváděcích světel. Ve třicátých letech dvacátého století se zde připravovali naši letci na očekávaný útok nacistů, mnozí z nich potom bojovali za republiku pod francouzským a britským velením.

Poválečný vývoj kbelského letiště je spojen především s rozvojem vojenské letecké dopravy. Ve druhé polovině 90. let proběhla rozsáhlá rekonstrukce – vznikl moderní letištní terminál poskytující komplexní servis pro odbavení cestujících i prostory pro řídící orgány letiště.

Život letištní základny je úzce spojen se životem místního obyvatelstva. „Naučili jsme se spolu žít v naprostém souladu, všechno řešíme v klidu a v pohodě,“ poděkoval vojákům starosta Pavel Žďárský.

To, že letecká základna ve Kbelích se opírá o dlouholetou historii, nepřipomíná jen nedávno rekonstruovaný letecký maják, jehož paprsek prý býval za jasného počasí viditelný i ze vzdálenosti osmdesáti kilometrů. Stále je zde možné potkat vojáky s typickou odvahou, pevným charakterem a vynikajícími znalostmi - lidi, jejichž život i práce patří letecké profesi. S trochou fantazie se lze v mysli přenést několika desetiletími -  kde na samém počátku stál lehký letoun ze dřeva a plátna, je dnes k dispozici nejmodernější Airbus A-319.