Přísně tajné úspěchy

Zpravodajské služby celého světa slouží k tomu, aby informace získávaly. Jen ve výjimečných případech je poskytují, alespoň novinářům. Náčelník zpravodajské služby AČR brigádní generál Andor Šándor udělal výjimku z tohoto pravidla a poskytl našemu časopisu následující rozhovor.

* * * * * * * * *

Malá, mobilní, plně profesionální Armáda ČR by měla disponovat velice kvalitní zpravodajskou službou. Myslíte si, že naše zpravodajská služba je taková již nyní?

Zpravodajská služba v té podobě, v jaké funguje dnes, nepotřebuje doznat zásadních změn. Na rozdíl od jiných zemí jsme při sběru informací orientováni na lidské zdroje. Musíme však poněkud změnit některé zájmové oblasti. Více úsilí bychom měli směrovat do zemí a regionů, ze kterých mohou v budoucnu přijít určitá rizika. Pokud bych měl být konkrétní, jedná se například o některé země severní Afriky. Z jejich území je možné prostřednictvím raketových prostředků zasáhnout Českou republiku. Není tedy potřeba zásadní reorganizace zpravodajské služby, pouze v některých oblastech musíme reagovat na poslední vývoj událostí ve světě. Musíme být připraveni a okamžitě reagovat na situaci, která by mohla nastat, pokud by došlo k teroristickému útoku na jakýkoliv náš důležitý objekt.

Moderní zpravodajská služba potřebuje vysoce vzdělané, jazykově perfektně vybavené lidi, analytiky, matematické odborníky na kryptografii. Jak moc se vám daří získávat do státní správy takto kvalitně připravené mladé lidi?

Není to jednoduché. Od mého nástupu do funkce v květnu loňského roku jsme několikrát inzerovali ve sdělovacích prostředcích zájem o akademicky vzdělané, špičkově připravené odborníky. Z téměř stovky zájemců jsme přijali zatím pouze tři. Neznamená to tedy, že by lidé neměli zájem o práci u nás, problém je spíš vybrat ty správné. Přijímací řízení je totiž poměrně náročné.

Naše speciální jednotka v minulosti cvičila s britskou SAS, nedávno s vámi jednal šéf americké vojenské zpravodajské služby admirál Wilson. V těchto případech je to běžná spolupráce aliančních zemí, anebo spíše jde o ocenění určitých kvalit naší služby?

Admirál Wilson při své návštěvě letos v dubnu na tiskové konferenci spolupráci s námi ocenil. Jeho slova jsme vnímali s určitou hrdostí především proto, že základem ocenění je dlouholetý příspěvek české zpravodajské služby při společném boji s terorismem a při sledování bezpečnostních rizik a hrozeb. Bohužel z pochopitelných důvodů nemohu být v tomto případě konkrétnější. Spolupráce s britskou SAS svědčí o určité úrovni našich speciálních sil. Je ale potřeba zároveň jednoznačně říci, že naše speciální jednotky mají poněkud jiné zaměření než SAS.

Zmínil jste určitý rozdíl v zaměření české speciální jednotky a britských SAS, znamená to, že po útocích 11. září by i naše speciální síly měly projít určitou proměnou, že by se měly více specializovat na boj proti terorismu?

Ne, nemyslím si, že by to bylo nutné. SAS je svojí povahou unikátní nejen ve Velké Británii. Je to jednotka, která působí v oblastech, jež jsou u nás ze zákona vyčleněny pro činnost Útvaru rychlého nasazení Ministerstva vnitra (URNA). Skupina speciálních sil může být, a myslím si, že také je, komplementární vůči jednotce URNA. Tyto jednotky ostatně spolu cvičí a podílejí se na některých společných akcích. V 6. skupině jsme ostatně již provedli řadu reformních kroků tak, aby lépe postihovala aspekty boje proti terorismu. A to především se zaměřením na bioterorismus. Nemyslím si, že by mělo nějaký smysl budovat v České republice armádní obdobu URNY.

Válka budoucnosti by měla být válkou informací. Přitom ale informace byly velice důležité i ve všech konfliktech minulosti. Existuje skutečně racionální důvod, aby se jejich význam ve vojenství ještě umocňoval?

V současné době není problém informace získat, ale spíš je správně vyhodnotit. Existují však oblasti, ze kterých jich budeme mít k dispozici stále málo. To je ale dáno i tím, že zpravodajská služba tak malé země, jako je Česká republika, nemůže nikdy pracovat s celosvětovým záběrem. Vždy si budeme muset stanovit hlavní priority. Ty současné byly stanoveny do oblasti Balkánu, Blízkého a Středního východu a zemí, ve kterých mají původ anticivilizační jevy s důsledky pro bezpečnost a zájmy České republiky. Vystane-li však krizová oblast, například v rovníkové Africe, bude pro nás problém včas disponovat potřebnými informacemi. Abychom ale mohli v samotném začátku zmíněné krize reagovat, udržujeme rozsáhlou zpravodajskou spolupráci a součinnost s různými zeměmi. To jak na alianční, tak i bilaterální úrovni.

Nekomplikuje vám trochu práci skutečnost, že Česká republika nemá jednoznačně definovaného nepřítele. Nepřicházíte tím o možnost lépe se specializovat?

Nemyslím si, že bychom nevěděli, na co se máme specializovat. Naše úkoly definovala vláda, byly odsouhlaseny Bezpečnostní radou státu. Navíc máme každý rok schválené úkoly ministrem obrany. Přesně víme, co máme dělat. Není tedy nutné vypracovávat jakousi definici nepřítele z období studené války, kdy tu stály proti sobě dva bloky. Rizika a hrozby, jak pro Alianci, tak pro Českou republiku jsou dobře identifikovány.

Říká se, že u nás se žádná informace neutají déle než 24 hodin. Myslíte si, že tento názor je jen projevem určitého sebepodceňování, anebo že se skutečně jedná o specificky český rys?

Nemyslím si, že by tomu tak bylo. Pracujeme se spoustou utajovaných informací a zatím jsem se nesetkal s tím, že by docházelo k jejich prozrazení.

Jeden z vašich předchůdců, generál Procházka, přesto ale tvrdil, že u nás je skutečně nesnadné některé informace utajit. Snadnější je prý zahalit je závojem dezinformací. Jak moc používají takovéto metody současné zpravodajské služby?

My určitě tímto způsobem nepracujeme. Nedovedu si představit, že bychom v současné době používali takovéto metody.

Základ zpravodajských informací tvoří analytická práce s výstupy ze sdělovacích prostředků. Roste v globalizovaném světě propojeném internetem podíl takto získaných informací?

Zcela jistě narůstá význam vyhodnocování informací z otevřených zdrojů. Takto je však možné získat jen část potřebných informací. Ne vždy však z oblastí, které představují náš hlavní zpravodajský zájem. Abychom získali informace, které by nás dopředu upozorňovaly na určité riziko či nebezpečí, nemůžeme se omezit pouze na veřejné zdroje. Jiné tradiční způsoby získávání informací, například signálové zpravodajství nebo z lidských zdrojů, sehrává v tomto případě důležitou roli. Mnohé z veřejných informací již při prvním vyhodnocení ukazují, že jsou postaveny na velmi chabém základě. Je zde i výrazné zastoupení úmyslných dezinformací. Význam veřejných informací registruji, bylo by však naivní a krátkozraké spoléhat se pouze na ně.

Na chodbě nedaleko od vaší kanceláře máte galerii šéfů naší zpravodajské služby. Ovlivnil vás některý z nich svou prací, máte k některému z nich bližší vztah?

Generál Moravec nebo plukovník gšt. Strankmüller jsou lidé s velkým renomé především z období druhé světové války. Cítíme hrdost nad tím, že můžeme být pokračovateli jejich práce a nástupci v organizaci, která bude příští rok slavit 85 let svého trvání. Pro řadu příslušníků služby jsou paměti generála Moravce inspirací pro jejich činnost. Přestože události tam popisované jsou šedesát a více let staré, mohou být pro zpravodajce stále ještě v mnohém poučné.

Myslíte si, že právě to předválečné a válečné období bylo pro naši zpravodajskou službu tím nejslavnějším?

Určitě to byla doba, která patří bezesporu v historii zpravodajské služby k těm lepším. Hodnocení její úspěšnosti nesnižuje ani diskutované dablérství jednoho z nejvýznamnějších agentů - A 54. Na druhé straně se i v letech devadesátých podařila řada dobrých akcí, o nichž v této době ještě nemohu hovořit. Můžeme na ně být skutečně hrdí.

Jak je v této souvislosti možné, že polská zpravodajská služba zveřejnila informaci o tom, že počátkem devadesátých let, těsně před zahájením války v Perském zálivu, pomáhala uniknout americkým agentům z Iráku?

Zveřejňovat takové informace po tak krátké době skutečně nebývá obvyklé. Pravdou ale je, že pro nás to nebyla informace nová. Co bylo cílem zveřejnění této zprávy, o tom můžeme pouze spekulovat.

Vnímáte svou práci jako určitého koníčka, čtete třeba detektivky se špionážními zápletkami?

Jako kluk jsem určitě takovouto literaturu četl. Přiznám se, že mě svět špionáže přitahoval. Současná práce pro mne znamená určitě velmi mnoho. Během posledních pěti let jsem dostal tři lákavé nabídky zaměstnání z civilního sektoru, kde se finanční ocenění rovnalo několikanásobku mého současného platu. Pokaždé jsem tyto nabídky odmítl, protože mě moje práce baví.