Letecká přeprava ústavních činitelů – fakta a mýty

Resort Ministerstva obrany (MO) bude v příštích letech hospodařit s omezenými finančními prostředky. Jak se tato skutečnost promítne do přípravy a nasazení armády a jaká další opatření bude nutné učinit, je nyní předmětem jednání Bezpečnostní rady státu a vlády České republiky. A souvislost s leteckou přepravou představitelů resortu a ústavních a vládních činitelů dopravními letouny a vrtulníky Armády České republiky? Je zřejmá – jde o finanční prostředky.

Jaká jsou tedy základní fakta? V roce 2006 činil celkový nálet vojenského dopravního letectva 6135 letových hodin. Z toho při přepravě představitelů našeho státu vojenští letci na území státu a v zahraničí celkem nalétali 1080 letových hodin.

V roce 2007 (do 11. září 2007) bylo při letecké přepravě ústavních a vládních činitelů dosud nalétáno 680 letových hodin. Ministryně obrany Vlasta Parkanová přitom na palubě vojenského letounu či vrtulníku při svých zahraničních či domácích služebních cestách strávila celkem 80 hodin. Tento počet jistě není konečný. Právě dnes je paní ministryně na oficiální návštěvě Makedonie. 

V souvislosti s leteckou přepravou ústavních a vládních činitelů České republiky ve veřejnosti a také u některých představitelů našeho politického a veřejného života stále přetrvávají některé mýty, omyly a nepřesnosti, mající pravděpodobně jediný společný jmenovatel  - nedostatek informací.

Jedním mýtů je existence zvláštní a tajemné „vládní letky“, určené pouze a výhradně pro leteckou přepravu ústavních a vládních činitelů (včetně poslanců a senátorů Parlamentu České republiky), druhým jsou nejasnosti a spekulace o způsobu financování takové letecké přepravy a výši finančních nákladů.

Pravdou je, že Česká republika, její vláda, resort MO ani Armáda České republiky nemají ani „vládní letku“ a dokonce ani letouny a vrtulníky, výhradně určené pro leteckou přepravu vládních a ústavních činitelů. Ve struktuře armády je ve skutečnosti začleněna základna dopravního letectva „T. G. Masaryka“, dislokovaná na letišti v Praze Kbelích. Ta plní v oblasti letecké přepravy úkoly, přesně dané armádě zákonem (zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky). Jde zejména o tyto úkoly:

Ve prospěch armády (při výcviku a zabezpečení českých vojáků v zahraničních misích aj.), při letecké zdravotnické přepravě (např. přeprava transplantátů a lékařských týmů ve prospěch všech občanů) a úkoly podle zvláštního rozhodnutí vlády (např. přeprava humanitární pomoci, evakuace českých občanů a vojáků ze zahraničí či přeprava státní sportovní reprezentace). Současně, podle stejného zákona a stejnými letouny a vrtulníky, plní základna i úkoly letecké přepravy ústavních a vládních činitelů doma a do zahraničí a případně i zahraničních státních delegací a návštěv na nejvyšší úrovni.

A náklady na leteckou přepravu představitelů resortu MO a našeho státu? Skutečností je, že každý jednotlivý let z celého uvedeného spektra letových úkolů je součástí výcviku létajícího a dalšího personálu základny pro daný rok. Jeho rozsah je přitom dán základními potřebami armády - pro hrubou orientaci je možné uvést, že doporučený roční minimální nálet k udržení úrovně vycvičenosti činí u jednoho pilota cca 100 letových hodin. Při počtu 50 pilotů ve výcviku (přibližný údaj) jde tedy o hodnotu cca 5000 hodin leteckého výcviku ročně. To znamená, že pokud má být udržena základní úroveň vycvičenosti a pohotovosti vojenského dopravního letectva, musí jeho piloti ročně absolvovat letecký výcvik nejméně v uvedeném rozsahu. Bez vycvičeného a připraveného personálu je sebelépe vybavené letectvo k ničemu. Náklady na tento výcvik jsou proto standardně zahrnuty do rozpočtu armády. 

Zvolený způsob zabezpečení letecké přepravy ústavních činitelů odpovídá běžné praxi armád demokratických států, ve které se účelně propojují potřeby letecké přepravy ústavních činitelů s výcvikem vojenského letectva. Předností armády je i vysoká pružnost a stálá pohotovost. Letecká přeprava nejvyšších představitelů státu je zároveň i věcí prestiže ozbrojených sil jako symbolu samostatnosti a suverenity daného státu. Významným faktorem je i bezpečnost chráněných osob, zejména při přepravě do rizikových oblastí.