Druhá strana mince
Je před osmou ráno. S lékařem a sestřičkou vyjíždíme ze základny Šajkovac směrem k osadě Sekirača. „Jedeme odvézt Filipa Peroviče do francouzské vojenské nemocnice v Plané“, říká náčelník obvaziště 8. kontingentu nadporučík MUDr. Martin Hatala. „Potřebujeme kontrolní a rentgenové vyšetření po složité operaci kotníku“, dodává. Vyjíždíme raději dříve, protože Sekirača leží v zasněžených horách ve výšce 1000 m nad mořem.
Za normálních podmínek cesta trvá hodinu. Počítáme, že dnes to bude déle. Silnice se klikatí podél Batlavské přehrady. Za obcí Orlane končí asfalt, pokračujeme po šotolinové cestě. Její povrch se postupně zhoršuje. Po dalších deseti kilometrech odbočujeme do hor. Klouže to. Náhon na všechna čtyři kola je zde nutností. Řidič ale náročnou cestu zvládá velmi obratně. Sněhové řetězy dnes naštěstí nepotřebujeme, i když sněhu je všude dost. Postupně stoupáme až na Sekiraču, která je jedinou srbskou enklávou v našem prostoru odpovědnosti. Žije zde čtrnáct obyvatel. Filip Perovič, kterému je 42 let, je tady nejmladší.
Zastavujeme před jeho domem. „Dáte si kafe?“, vítá nás s úsměvem. „Dneska je to lepší, včera mě noha bolela víc“, odpovídá na otázku nadporučíka Martina Hataly. Filip Perovič utrpěl komplikovanou zlomeninu kotníku. První operace se nezdařila. Téměř dva roky se léčil sám. A jeho zdravotní stav se postupně horšil. Proto mu čeští lékaři zařídili operaci ve francouzské vojenské nemocnici.
Nyní je řada na zdravotnících 8. kontingentu, aby v péči o Filipa Peroviče pokračovali. Jeho případ přitom není vyjímkou. Vojenští lékaři, zdravotníci a další vojáci českého kontingentu k lidem v odlehlých oblastech svého prostoru odpovědnosti vyjíždějí pravidelně. Každá pomoc, či odborná rada je zde vítaná. Právě pomoc místním lidem je druhou stranou pomyslné mince mírové mise v Kosovu. Tou první, zatím, stále zůstávají vojenské a operační úkoly.
Odjíždíme do nemocnice. Cestou v sanitce Filip Perovič vypráví, jak jej noha po úrazu stále omezuje a trápí. Popisuje nám i operaci a následnou péči, které se mu ve vojenské nmemocnici od vojáků KFOR dostalo. Sedli jsme si do čekárny. Filip je trochu nervózní, jde kouřit. „Filip Perovič!“, ozývá se po chvíli. Spolu s českým lékařem vstupuje dovnitř.
Vojenský chirurg major Rongieros pacientovi pozorně naslouchá a zároveň vyšetřuje jeho velmi oteklý kotník. Pro jednoznačné zhodnocení jsou nutné rentgenové snímky. Výsledky jasně ukazují kloubní arthrotické změny, které i při nepatrném pohybu způsobují otok a bolestivost. Lékař navrhuje Filipovi možná řešení. Nejlepší bude další operace. „Kloub pevně zafixujeme v jedné poloze. Sníží se jeho hybnost, ale otok a bolest zmizí úplně nebo budou minimální“, vysvětluje lékař. „Je to špatné“, vzdychl si Filip Perovič. Má strach, že mu nohu amputují. Nadporučík Martin Hatala jej však uklidňuje. Odjíždíme z nemocnice zpět na Sekiraču. Filip Petrovič je po celém dni unavený. Další operace se trochu bojí, ale věří, že po ní mu bude konečně lépe. Operace se uskuteční 15. února. Držíme palce.
