Pomoc z Příbrami
V pátek 9. června 2006 předal starosta Příbrami Ivan Fuksa v doprovodu velitele společných sil AČR generálmajora Josefa Sedláka a velitele 8. kontingentu AČR v silách KFOR plukovníka Miroslava Hlaváče humanitární pomoc nadšeným žáčkům místní školy v obci Orllane.
Samotnému předání humanitárního daru předcházela řada jednání ať již zde v Kosovu, nebo v České republice. Komu pomoci bylo jasné od začátku. Školáci jsou největší populací v Kosovu a zároveň jeho největší nadějí na lepší zítřky. Bylo však nutné rozhodnout, do které konkrétní školy bude pomoc směřovat. Školu vybírali příslušníci českého styčného a monitorovacího týmu. Dostatek informací o situaci místních škol v oblasti působnosti českého kontingentu vojákům poskytl ředitel školského odboru samosprávy v Podujevu. Škola v Orllane splňuje maximum našich požadavků. Je zde velké množství žáků, více stupňů a dochází sem i žáci z etnických menšin. Škola se také nachází mimo území samotného správního střediska Podujeva, kam byla směřována poslední humanitární pomoc z České republiky v období působení předcházejícího sedmého kontingentu AČR.
První setkání s ředitelem školy, panem Muharremem Hoxhou, se konalo koncem dubna. Zajímali jsme se především o podmínky v jakých se děti učí a co potřebují nejvíce. Školu, která má také tři pobočky v obcích Turučiči, Rakinici a Braine celkově navštěvuje 417 žáků. Z toho je 20 předškoláků, 167 žáků od první do deváté třídy a 230 studentů gymnázia. Vyučuje se zde ve dvou směnách.
Na otázku, co by děti nejvíce potřebovaly, odpověděl ředitel školy pan Hoxha, že všechno. Třídy jsou velice chudě zařízené, stěny zdobí pouze dětské obrázky. Nakonec zvítězily základní školní potřeby, zejména prosté sešity a tužky. Výuka ve škole probíhá také v angličtině a tak je třeba hlavně sešitů a tužek, aby děti měly vůbec na co psát.
Humanitární pomoc od města Příbrami kosovským dětem v celkové hodnotě sto tisíc korun představovaly dvě plné palety školních pomůcek. Byly zde školní sešity, bloky, tužky, propisovací tužky, štětce, barvy, gumy, pravítka i lepidla. Děti neskrývaně dávaly najevo svou radost a pro české „mecenáše“ si připravily i krátké představení. Zpívaly, tančily a nakonec, oplátkou za velký dar, rozdávaly hostům i vlastní kresby a dětská objetí jako projevy díků, které byly tak upřímné a srdečné, jak jen od dětí mohou být.
