Každá patrola je dobrodružstvím
Není patrola jako patrola, shodují se vojáci. Kromě běžných denních a nočních patrol v celém prostoru odpovědnosti čeští vojáci pravidelně monitorují i bezpečnostní situaci na 104 kilometrech administrativní hranice se Srbskem a Černou Horou.
Součástí kontrolního režimu jsou zde i společné hlídky se srbskými vojáky. Jde o takzvané synchronizované patroly. Ty se uskutečňují po vzájemné dohodě obou stran. Každá patrola přitom monitoruje vlastní stranu administrativní hranice. Vojáci si předem stanovují i místa setkání přímo v terénu a vyměňují si zde získané poznatky a informace. I to posiluje vzájemnou důvěru.
Hranice patří k rizikovým oblastem. K nejčastějším bezpečnostním rizikům zde patří organizovaná nelegální těžba dřeva. Toho je nedostatek a jeho cena na místním trhu se neustále zvyšuje. Těžaři přitom bývají často ozbrojeni.
Nadmořská výška příhraničního členitého terénu se pohybuje od 600 do 1500 metrů. Cesty do hor jsou beznadějně rozbité. K hranici vojáci nejčastěji vyrážejí terénními landrovery nebo i bojovými vozidly pěchoty (BVP, tzv. „bévépéčko“). Dále pokračují pěšky. V současných podmínkách však ani odolný landrover toho moc nezmůže. S pásovým „bévépéčkem“, to je už jiná káva. I když nikdy nevíte, co se může stát.
I tuto sobotu vyrážíme ze základny Gazala Lines na synchronizovanou patrolu. Počasí vypadá slibně, na cestu jsme dostali „bévépéčko“ a tak se dá předpokládat, že se vrátíme podle plánu do oběda.
Na místě jsme včas. Po chvíli se na protějším kopci objevuje malá skupina mužů. Na znamení, že jde o srbskou pohraniční hlídku, si dávají zbraně na zad a snímají čepice. Naše skupina dělá to samé. Probíhá dohovor mezi veliteli a krátce na to vyrážíme k dalšímu bodu setkání.
Nacházíme několik čerstvých stop ve sněhu, které naznačují nelegální těžbu dřeva. Velitel hlásí polohu a podrobnosti na základnu. Po několika kilometrech se opět setkáváme se srbskými vojáky. Také oni našli známky nelegální těžby. Opět se rozdělujeme a pokračujeme v cestě. Sníh je čím dál hlubší, ale horské sluníčko příjemně hřeje a tak i cesta příjemně utíká. Ještě jednou se sekáváme se srbskou patrolou a je čas k návratu.
Na smluveném místě se setkáváme s naším odvozem. Hlásíme splnění úkolu a vyjíždíme. Po chvíli jízdy v terénních vlnách najednou řidič zastavuje. Máme problém - pás na levé straně „bévépéčka“ vyběhl ze své dráhy.
Najednou, aby toho nebylo dost, se zatahuje obloha. Teplota ihned klesá. Vypadá to, že na nás ten obrovský mrak brzy spadne. Začíná foukat silný vítr, sněží a pás stále odolává.
S opravou nakonec pomáháme úplně všichni a měníme se v tým techniků - specialistů. Heslo mnohonárodního úkolového uskupení Střed („Ad utrumque paratus“ – „Připraveni na cokoliv“), je docela na místě, shodujeme se.
Nakonec, když už se v nově navátém sněhu začínají naše stopy ztrácet, vše je zachráněno a můžeme pokračovat v cestě. Na základně nás čeká nejen již studený oběd, ale i netrpělivý velitel.
