„Už tam budem?“
V neděli 7. května se konečně uskutečnil dlouho očekávaný Dánský pochod (”Danish March”). Dánský pochod má již dlouholetou tradici v zahraničních misích dánského kontingentu a pořádá se dvakrát do roka.
Pro mnoho Dánů je to velká událost a zúčastnit se vice než dvacetipětikilometrového pochodu obtížným terénem pokládají za jakýsi svátek. V den pochodu se již brzy ráno schromáždilo všech 1200 účastníků na základně Olaf Rey na kraji Mitrovice v prostoru mnohonárodního úkolového uskupení Jih, aby se zaregistrovali. Přesně o půl deváté vyrazili na pochod. Za český kontingent nastoupilo na start 110 vojáků.
Základním pravidlem pochodu bylo, dokončit ho do osmi hodin po jeho startu a během celého pochodu mít na sobě minimálně desetikilogramovou zátěž. Každých sedm kilometrů byla možnost občerstvení a všichni chodci byli pod neustálým dozorem dánských pořadatelů. Nálada byla i přes mizerné počasí velmi dobrá. Někteří si zpívali, jiní zase trápili okolí troubením na dětské trubky a tím nutili zrychlovat pochod.
Někteří z nás tento pochod šli už po několikáté a jiní teprve testovali, co dokážou. Terén sám o sobě byl dost náročný a různorodý. Chvíli po asfaltových cestách, chvíli po kamenité horské cestě. Nahoru a dolů. Nejhorší úsek byl pro nás všechny asi šestikilometrové nepřetžité stoupání po rozbahněném terénu. Deštivé počasí proměnilo lesní cestu v bahnitou strouhu. Boty brzy provlhly a i když jsme se tu už naučili nikdy nepodceňovat počasí a na cesty vyrážíme vždy se slunečními brýlemi a goratexovým pláštěm, přesto i ti nejpřipravenější byli skrz naskrz mokří.
Přes nepříznivé počasí, mnoho vyvrtnutých kotníků, nesčetného množství puchýřů a promočené maskáče, se pochod vydařil. Pamětní medaile a diplomy jsme si přebírali s pocitem opravdového zadostiučinění.
