Vojáci pomáhali zvládnout požár
Šedesátitisícové Podujevo je největším městem v prostoru odpovědnosti českých vojáků. Také proto v jeho ulicích vojáci samostatně, případně ve spolupráci s místní policií provádějí nepřetržitou hlídkovou činnost.
Čtvrtek 23. února. Ráno jako každé jiné. Ulice Podujeva se zaplňují jen pomalu. Náhle se situace rychle mění. Ke stanovišti českých vojáků se blíží vozidlo místní policie se zapnutými výstražnými světly.
„Rychle jsem řidiči zavelel, aby ho následoval. Měli jsme co dělat, abychom se udrželi v kontaktu, byla mlha a nevěděli jsme kam jede,“ říká velitel patroly praporčík Jaroslav Lukeš. Brzy bylo jasno. Z truhlářské dílny, skladiště dřeva a vedle stojícího domu na podujevském předměstí vysoko šlehají plameny. „Rychle jsem se spojil s operačkou roty a podal hlášení o situaci,“ dodává praporčík Jaroslav Lukeš.
Hasiči, sanitky, tým rychlé reakce a vojenští policisté z nedaleké základny českých vojáků v Šajkovaci vyrážejí během několika minut. Na místě již zasahují místní hasiči. „K požáru jsme přijeli právě včas, protože místním došla voda. Všude bylo hodně lidí, většinou zaměstnanců z hořící truhlárny a také diváků,“ popisuje trochu chaotickou situaci na místě zásahu vojenský hasič rotmistr Tomáš Lorenc. Zatím co hledá velitele zásahu, ostatní již přečerpávají z vojenské Tatry do místní cisterny prvních osm kubíků vody.
„V komunikaci nám pomáhal tlumočník z české základny. Naši se zaměřili na zadní budovu a dílnu. Postupně jsme uhasili největší ohniska a ochlazovali zbylé zdivo,“ vysvětluje další ze zasahujících vojáků rotmistr Jiří Hromádka. Na pomoc přijíždí druhá česká cisterna a také švédští vojenští hasiči.
„Požár se šířil velmi rychle. Když jsme dorazili na místo, všechny budovy již byly v plamenech. Nezbylo, než požár lokalizovat a zabránit jeho rozšíření do okolí. A to se nám společně podařilo,“ zhodnotil zásah rotmistr Tomáš Lorenc.
