Vycítit puls života
Ve struktuře 8. kontingentu AČR v silách KFOR má významné místo styčný a monitorovací tým (Liaison Monitoring Team, LMT). „Jsme kontaktním i monitorovacím prvkem pro civilní záležitosti v našem prostoru odpovědnosti,“ říká velitelka týmu poručice Linda Dittrichová.
Skupinu čtyř českých vojáků doplňuje příslušník slovenského kontingentu. Dalším členem týmu je tlumočník. „Většinu dne jsme v terénu. Jsme prodlouženou rukou KFOR směrem k místní samosprávě, vládním a nevládním organizacím a především k běžným občanům. Snažíme se vycítit puls života místních obyvatel,“ vysvětluje poslání týmu poručice Linda Dittrichová.
Český tým působí v oblasti Podujeva. Na území necelých 700 km2 podél administrativní hranice se Srbskem žije na 130 tisíc obyvatel. Je to jen odhad. První sčítání obyvatel od konce konfliktu by mělo proběhnout v tomto roce. Přibližně polovina obyvatel je přitom mladší osmnácti let. Oblast je prakticky monoetnická. V malé příhraniční enklávě Sekirača žije třináct kosovských Srbů. Dalším menšinovým etnikem jsou Romové, kterých v okrese žije přibližně tisíc. V obvodu podujevského správního střediska je celkem sedmdesát sedm obcí. Oficiální údaje říkají, že nezaměstnanost dosahuje šedesáti pěti procent. Neoficiálně se však hovoří až o devadesáti procentech. Nejvíce sociálně slabých rodin je ve městě. Lépe jsou na tom lidé z venkova. Obživu jim zajišťují políčka a většinou mají i krávu a drůbež. Sociální dávka pro rodinu, kde jsou všichni nezaměstnaní a nemají žádný pozemek, činí maximálně 60 Euro měsíčně, a to bez ohledu na to, jak je rodina početná.
„Naše kancelář na podujevské radnici je otevřená každý pracovní den. Při jednání s místními lidmi nám pomáhá tlumočník,“ říká praporčice Markéta Mikulová. „Pravidelně také jezdíme za starosty obcí. Zúčastňujeme se řady jednání s představiteli místní správy a samosprávy a nevládními organizacemi,“ dodává další členka týmu praporčice Radka Liškutinová.
S vysokou nezaměstnaností souvisí i obecně nízká životní úroveň. Rodiny žijí jak se dá. Většinou mají někoho v zahraničí a jsou zvyklí si pomáhat. Naděje vkládají do vyřešení statusu Kosova. Očekávají, že do oblasti přijdou investoři a bude více práce. Nejvíce starostí však nyní mají s dodávkami elektřiny. V některých oblastech jsou lidé bez elektřiny po většinu dne. Dlouhá a tuhá zima, která sužovala Kosovo stejně jako Českou republiku, už je na odchodu. Všichni se těší na jaro.
Velmi citlivým úkolem týmu je monitorování návratu uprchlíků. „V našem prostoru odpovědnosti se letos uvažuje o příchodu sedmi romských a přibližně dvaceti srbských rodin. Vše je ještě v jednání. Tento složitý proces koordinuje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR),“ vysvětluje praporčice Radka Liškutinová.
Tým má k dispozici dva terénní Land Rovery. „Jezdíme převážně po rozbitých nezpevněných komunikacích. V zimě nebylo nic neobvyklého, že děti sáňkovaly přímo na silnici. Také místní řidiči jezdí riskantněji než jsme zvyklí. Každý z nás měsíčně najezdí okolo 1500 kilometrů,“ říká podpraporčík Mžourek.
Příslušníci týmu znají radosti i trápení lidí. Pomáhají radou a dodávají i naději. Vždyť jde především o to, aby sami lidé v Kosovu převzali odpovědnost za vlastní životy a problémy řešili co nejvíce samostatně.
