23. 1. - 29. 1. 2006
Kosovo vyhlásilo patnáctidenní smutek. Také Rádio KFOR vysílá jen vážnou hudbu. Teskně znějící hudba podbarvuje monology, ve kterých se stále opakuje jméno zesnulého prezidenta Ibrahima Rugovy. Jeho pohřbu se ve čtvrtek 26. ledna 2006 zúčastnily desetitisíce obyvatel. Přesto, že jsme v Kosovu, v ulicích vlají rudé vlajky s albánskou orlicí. Na zvýšených bezpečnostních opatřeních, která pohřeb Ibrahima Rugovy provázela, se podíleli i naši vojáci. Stále častější výpadky elektřiny na všech základnách nás bohužel nutí se nedobrovolně otužovat. I to charakterizuje tento týden.
Tvrzení, že jsme si na místní zimu již zvykli, bylo zcela mylné. K sychravému a mrazivému počasí se přidal silný vítr a ten nás všechny donutil přidat další vrstvu oblečení. Jen jeho váha se pomalu přibližuje váze malé polní. Ale každý, kdo ranní oblékání a ošetření obličeje a rukou mastným krémem jen trochu podcení, lituje po celý zbytek dne.
O tom by mohli nejvíce vyprávět vojáci na kontrolně propouštěcích stanovištích, či pravidelných patrolách v horách podél administrativní hranice Kosova se Srbskem a Černou Horou. Ti musí jít do služby, ať se děje, co se děje. Zkrátka za každého počasí. Pokud je to možné, vojáci se střídají v kratších, zpravidla šestihodinových intervalech. Přes nepřízeň počasí a zvýšenou intenzitu operační činnosti v terénu jsou však všichni v pořádku.
Pohřbu prezidenta Rugovy se zúčastnil místopředseda Senátu Petr Pithart v doprovodu náměstka ministra zahraničních věcí Tomáše Pojara a velvyslance České republiky v Srbsku a Černé Hoře Ivana Jestřába. Přes velmi nabitý program jejich krátké jednodenní návštěvy si však našli čas také ke krátké návštěvě našeho velitelství na základně Camp Ville. Seznámili se zde s činností vojáků, prohlédli si pracoviště velení i naše zázemí.
Jejich zájem o naši službu v zahraniční misi všechny potěšil, stejně jako slova uznání a povzbuzení, se kterými se senátor Petr Pithart s doprovodem s vojáky rozloučil.
por. Magdalena Dvořáková
