Hudební slavnosti
Pardubice
Počátky vojenské historie města Pardubic se datují od 17. století. Význam města jako vojenské pevnosti se kolem 18. století postupně zcela vytratil. V roce 1776 na místě zbouraných městských hradeb vyrostly stáje pro koně a jezdecká kasárna. Od roku 1896 zde byl umístěn 8. dragounský pluk, po první světové válce přeznačen na 8. jezdecký pluk. Vybudovaná Masarykova kasárna patřila k nejmodernějším vojenským stavbám té doby. Kromě toho zde vznikl i železniční pluk a některé další útvary, navíc bylo v roce 1937 postaveno vojenské letiště. Po 2. světové válce se ze železničního pluku stala 1. ženijní brigáda. Většího rozvoje dosáhlo také pardubické vojenské letiště, na něm působilo několik leteckých útvarů. Jedním z nejznámějších byl 30. bitevní letecký pluk "Ostravský", používající v závěru svého působení letouny Su-25. V současné době zde sídlí dělostřelecký oddíl a velitelství brigády logistické podpory s podřízeným zásobovacím praporem.
Autor: Mira Třebická, tisková a informační služba MO
Pardubické náměstí a Koncert pro hrdiny
Pátou zastávkou Koncertů pro hrdiny bylo dne 7. května 2005 Perštýnské náměstí v Pardubicích. Dvoutisícové publikum i přes vytrvalý déšť aplaudovalo ve stoje Jiřině Bohdalové, Tomáši Savkovi a zejména Jiřímu Kornovi se skupinou 4T, jejichž provedení české hymny patří k vrcholům večera.
Také v Pardubicích se hudební slavnosti, kromě velitele vojenské posádky Pardubice plukovníka Josefa Růta a starostky města Hany Tomanové, zúčastnili i váleční veteráni.
Autor: Mira Třebická, tisková a informační služba MO
Rozhovor s plukovníkem v záloze, inženýrem Jaroslavem Tůmou
Zavzpomínejte, prosím, na oslavy konce 2. světové války. Kde jste ho slavil?
První zprávy o blížícím se ukončení války jsme měli od německých zajatců, kteří vehementně oznamovali smrt vůdce všem dobře srozumitelným: "Hitler kaput!". Bezprostřední zpráva o konci války mě zastihla 10. května 1945, jako příslušníka 1. československé tankové brigády v SSSR na cestě těsně před Prahou, kam jsem mířil v tanku, který jsem vezl z opravy. Všude, kde jsme zastavili a ptali se na cestu, nás srdečně vítali a pomáhali nám. O to větší radost měli, když poznali, že jsme Češi. Měli jsme totiž sovětské uniformy.
Které písničky jste si v té době zpívali?
Nezpívali jsme žádné písničky. Byli jsme utrmácení a unavení. Plnili jsme stále úkoly.
K jistému uvolnění došlo až na fotbalovém stadiónu v Dolních Měcholupech, kde jsme byli soustředěni. Avšak žádné velké oslavy se nekonaly, protože následoval další úkol: Okamžitě se přemístit do Drážďan, odkud po ose převést čtyřicet tanků určených k defilé na slavnostní vojenské přehlídce v Praze dne 17. května 1945. Jednalo se o úplně nové tanky T-34 vyrobené za Uralem.
Jaký byl Váš život po válce, pokud se Vám o tom vůbec chce mluvit?
Jak myslíte, že se sloužilo po roce 1945, když v Československé armádě vedle sebe působili "vládní vojáci", noví absolventi vojenské akademie, "naftalíňáci", "západní vojáci", "vojáci z východu", prvorepublikoví legionáři a "dělničtí kádři"? Z pohledu frontového vojáka byl život po válce i jistým utrpením.
Plukovník v záloze, inženýr Jaroslav Tůma přesto sloužil v armádě plných čtyřicet dva let.